Ze světa vitamínů a minerálií: Vápník

Obsah záříjového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2020 Obsah záříjového dTestu

Publikované v časopise 5/2012

Nadměrný příjem některých vitamínů i minerálních látek může narušit dobře vyvážený metabolismus, vzájemný poměr nejenom vitamínů a minerálií, ale i ostatních účastníků látkové výměny.

Medicína první poloviny

20. století vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu dalších desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování. Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami řídilo chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto tolikrát osvědčeného „všeho s mírou“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům.

V našem seriálu se vám pokusíme podat informace, které přinesou užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.

 

V současné době se minerální látky a stopové prvky rozdělují podle denní potřeby na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg, vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík), mikroelementy (denní potřeba do 100 mg, např. železo, zinek) a stopové prvky (denní potřeba v μg, např. jod, selen).

 

Vápník

Vápník je součástí kostí a zubů. V lidském organismu je ho nejvíce uloženo v kostech, a to až 99 %, nepatrné množství se vyskytuje v krvi a buněčných stěnách. V těle dospělého člověka o hmotnosti 70 kg je přítomen cca 1 kg tohoto prvku. Vápník hraje významnou úlohu v různých životních funkcích. Je nezbytný pro tvorbu, zrání a metabolismus kostní tkáně, pro funkci nervového a svalového aparátu a metabolismus řady hormonů. V tělesných tekutinách ovlivňuje nervosvalovou dráždivost, aktivuje nerozpustnou vláknitou bílkovinu myosin a tím ovlivňuje svalovou kontrakci, dále se uplatňuje při srážení krve a podílí se na sekreci inzulinu. Denní doporučená dávka vápníku je 1000 mg.

Nedostatečný příjem vápníku ve výživě je velmi škodlivý, a to již v kojeneckém a dětském věku. Tvorba kostní hmoty probíhá zejména během prvních dvou dekád života. Kostra novorozence obsahuje asi 25 g vápníku a během dalších let je do kosti uloženo 1000 až 1400 mg vápníku. Rostoucí organismus musí být proto v pozitivní vápníkové bilanci, což znamená, že přívod vápníku musí převyšovat jeho ztráty. Kostní hmota se vytváří asi do 23. roku života a pak je možné ji udržovat ve stejném stavu, ale už ne ji zlepšovat. Nejzávažnějším onemocněním z nedostatku vápníku v organismu je osteoporóza – řídnutí kostí.

 

Řídnutí kostí
Správná výživa je podstatná jak pro vývoj a růst dítěte, tak pro jeho zdravotní stav v dospělosti. Mnoho chronických onemocnění má svůj původ v dětství. Po desetiletí může být onemocnění latentně utajeno a v dospělosti náhle propukne. Jako příklad je možno uvést osteoporózu; řídnutí kostí se projevuje většinou až po 50tém roce života, většinou u žen v klimakteriu, zatímco u mužů k tomu dochází později.
S prevencí osteoporózy je třeba začít už v dětství. Optimálně využívat zdroje vápníku v mléku a mléčných výrobcích. Neopomínat druhy zeleniny jako jeho doplňkové zdroje. Využívat potřebné vitamíny při vstřebávání vápníku a jeho ukládání do kostí; pro vstřebávání jsou zapotřebí zejména vitamíny C, D, B6 a K1, vitamin K1 pomáhá i omezovat vylučování vápníku z kostí. Neopomínat důležitost pohybu. Při konstatovaném nedostatku vápníku upravit stravu a případně užívat doplňky dle rozhodnutí lékaře.

 

Vápník je obsažen v mnoha potravinách. Největší význam mají mléko a mléčné výrobky, které lidskému organismu poskytují přibližně 80 % z jeho příjmu. Vápník se dále vyskytuje v různých druzích zeleniny, např. brokolice, květák, zelí, kapusta. Bohaté na vápník jsou mák, ořechy a sardinky (konzumují se celé včetně malých kostiček). Obiloviny obsahují vápníku jen velmi málo, maso žádné. Jak je z uvedeného patrné, vyskytuje se vápník sice v mnoha různých potravinách, jednotlivé zdroje se liší nejenom obsahem, ale i jeho využitelností.

Biologická využitelnost vápníku závisí na formě, ve které se do organismu dostává. Například u špenátu je biologická využitelnost 2 až 5 %, ale u zelí 40 až 70 %. Nejvyšší využitelnost vápníku je ve vazbě s organickou sloučeninou, zejména mléčnou bílkovinou, kdy činí 60 až 70 %; s tím souvisí problémy osteoporózy u vegetariánů a veganů.

Na využití vápníku v organismu se negativně projevují šťavelany, které jsou např. ve špenátu, dále soli přítomné v tavených sýrech. Pozitivní vliv na vstřebávání vápníku ze stravy má laktóza, některé aminokyseliny, obecně kyselé prostředí, tedy jogurty a kyselé mléko. Pro vstřebávání vápníku v organismu je důležitý dostatečný přívod některých vitamínů, zejména D, C, B6, a K1 a též vitamínu A a B2, které jsou zapotřebí k ukládání vápníku do kostní hmoty.

Děti mohou z přijatého vápníku potravou absorbovat až 75 %, dospělí 20 až 40 % a senioři jen 15 %. K vylučování vápníku z lidského organismu dochází výkaly, močí a potem.

Ing. Jarmila Blattná, CSc.
Doc. Ing. Jaroslav Prugar, DrSc.

 

Ze zprávy o bezpečnosti doplňků stravy – vitamínů a minerálních látek, kterou vydala Evropská komise, vyplývá: u fosforu, hořčíku a selenu existuje nízké riziko překročení horní hladiny, u vápníku, železa, zinku a jodu je možné riziko u nadbytečného příjmu.

Prihlásiť