Medicína první poloviny 20. století vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu dalších desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování. Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami řídilo chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto tolikrát osvědčeného „všeho s mírou“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům.
V našem seriálu se vám pokusíme podat informace, které přinesou užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.
Vitamín D
Vitamín D je obecným označením pro skupinu v tuku rozpustných látek, které vykazují antirachitickou aktivitu. Je nepostradatelným pro děti a nezbytným pro celou populaci. Jeho hlavními formami jsou vitamín D2 (ergokalciferol) a vitamín D3 (cholekalciferol); chemické a fyzikální vlastnosti obou vitamínů jsou podobné.
Vitamín D se vyskytuje v pokožce jako provitamín D, slunečním zářením se převádí na vitamín, který pak prostupuje dále do organismu a
vstřebává se v horní části tenkého střeva. Vzhledem k tomu, že je rozpustný v tucích, je k jeho vstřebání nutná přítomnost tukových částic a žlučových solí. V případě poruchy vstřebávání tuků, například u neléčené celiakie (nesnášenlivost lepku) nebo u postižení žlučových cest, je vstř
ebávání vitamínu D nedostatečné, i když je ho v potravě dostatek. V aktivaci a syntéze vitamínu D mají významnou úlohu kůže, játra a ledviny. Ultrafialové paprsky slunečního záření v kůži aktivují vitamín D3, který se zde váže na bílkovinu a transportuje dále do jater. V játrech se opět metabolizuje a ke konečné aktivaci se dostává do ledvin, kde se účinkem enzymů pod hormonální kontrolou dostává do dalších tkání.
Význam vitamínu D je zásadní především v prevenci rozvoje i léčbě křivice (rachitidy), osteomalacie a osteoporózy. Osteomalacie je onemocnění, jehož příčinou je nedostatečná mineralizace kostní hmoty; postihuje už až desetinu populace. Důvodem je například u těhotných žen nedostatečný příjem vitamínu D ve stravě a nedostatek pohybu na slunci, které vede k jeho aktivaci. Důvodem mohou být i různá onemocnění. Osteoporóza je stav charakterizovaný úbytkem kostní tkáně s následným narušením architektury kostní trámčiny. Jednou z příčin může být i nedostatek vitamínu D. Všechna tato onemocnění kostní tkáně jsou spojená s nebezpečím snadnějšího nebo dokonce tzv. spontánního vzniku zlomenin.
Nedostatek vitamínu D se může spolupodílet na vzniku onkologických onemocnění (riziko vzniku nádoru střev), diabetes, onemocnění ledvin, deprese, obezity, srdeční choroby, na rozvoji dispozic k roztroušené skleróze a dalších zdravotních problémů. V případě méně dramatického stupně deficitu vitamínu D dochází k nechutenství, nespavosti, pálivým pocitům v ústech, průjmům, někdy i k zrakovým potížím a ke ztrátám tělesné hmotnosti.
V rámci přiměřené životosprávy, tedy výživy, pohybu na slunci a fyzické aktivity, není nutné u člověka v produktivní fázi života vitamín D dále doplňovat.
Výjimku tvoří kojenci (obsah vitamínu D v mateřském mléce je nedostačující), senioři (u starších osob je vstřebávání vitamínu do organismu nižší, roli hraje i nedostatečná konzumaci ryb a nedostatečný pohyb na slunci) a lidé s určitým onemocněním. Pokud se nutnost doplňování vitamínu D objeví, doporučuje se jej pravidelně užívat, případně si vybírat potraviny jím obohacené.
Nejbohatším přirozeným zdrojem vitamínu D je rybí tuk a játra, mořské ryby (sardinka, sleď, losos, makrela) a vaječné žloutky. Malá množství tohoto vitamínu obsahuje maso, mléko a máslo. Rostliny jsou chudými zdroji, ovoce a ořechy neobsahují vitamín D vůbec.
Vitamín D je v potravinách relativně stálý a také i při jejich skladování. Vaření způsobuje ztráty jen malé, působením světla však mohou dosáhnout až 40 %. Nesnáší se s kyselým prostředím. Vitamín D se v organismu uchovává dva až čtyři měsíce.
Ing. Jarmila Blattná, CSc.
Doc. Ing. Jaroslav Prugar, DrSc.
Z historie
Jedním z velmi vážných onemocnění dětí a dospívající mládeže je křivice (rachitis). Dochází k ní z nedostatku vitamínu D. Známa byla v dávných dobách. Již před 3500 léty byly popsány deformace na kostrách z Egypta. První konkrétní údaje o křivici (rachitis) pocházejí z roku 1645.
Až v roce 1865 byl pro její léčení navržen rybí tuk. Po roce 1918 přispěl k vývoji studia křivice objev vitamínu D, který byl objeven jako v pořadí čtvrtý vitamín a proto dostal čtvrté písmeno v abecedě. Od objevu vitamínu až k jeho syntéze uplynula nejdelší doba – 41 let. Po zavedení vitamínu D do prevence se situace onemocnění křivicí rapidně změnila a v civilizovaných zemích téměř vymizela.
