Ze světa vitamínů a minerálií: Jod

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 7/2012

Nadměrný příjem některých vitamínů i minerálních látek může narušit dobře vyvážený metabolismus, vzájemný poměr nejenom vitamínů a minerálií, ale i ostatních účastníků látkové výměny.

Medicína první poloviny 20. století vkládala do vitamínů velké naděje. V průběhu dalších desetiletí přehnaný optimismus částečně vyprchal a v některých směrech se dostavilo rozčarování. Příčina tkví hlavně v tom, že se „hospodaření“ s bioaktivními látkami řídilo chybnou taktikou podle zásady „čím více, tím lépe“ namísto tolikrát osvědčeného „všeho s mírou“. Ukázalo se, že „přiměřené“ množství zdraví prospěšného vitamínu nebo jiné bioaktivní substance se zpravidla vícenásobnou dávkou přiměřeně nezvyšuje. Taková úměra běžně nefunguje a může vést i k překvapivě nechtěným opačným výsledkům. V našem seriálu se vám pokusíme podat informace, které přinesou užitek objektivní informovaností tak, jak to odpovídá stavu současné vědy.

 

Jod

Jod je stopový prvek nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Vyskytuje se zejména ve formě jodidu a jodičnanu; jodid se snadno v organismu vstřebává, jodičnany se nejdříve musí redukovat na jodidové ionty. Dvě třetiny celkového v těle přítomného jodu se nacházejí ve štítné žláze, ovšem nikoliv v čisté formě, nýbrž jako součást hormonů štítné žlázy.

Jod se do štítné žlázy transportuje krví. Zdravá štítná žláza má schopnost seberegulace, naplní se potřebným množstvím jodu a další již nepřijme. Pakliže se tento postup poruší, může dojít ke snížení funkce štítné žlázy a tím k různým potížím fyzickým i duševním. Nedostává-li štítná žláza dostatek jodu, snaží se sama zvýšit kapacitu produkce hormonů – zvětšuje se a může se objevit struma (lidově vole). Riziko onemocnění štítné žlázy zvyšují i další deficity, zejména deficit selenu a vitamínu A.

Nejvíce se jod vyskytuje v mořských rybách; mořské i sladkovodní ryby se doporučují konzumovat dvakrát týdně. Naše republika je vnitrozemský stát, z tohoto důvodu má nedostatek přirozených zdrojů jodu. Obsah jodu v rostlinných surovinách je závislý na obsahu jodu v půdě. Přirozený obsah jodu v mléce a mléčných výrobcích se může zvýšit kontaminací z dezinfekčních přípravků, které obsahují sloučeniny jodu; používají se k dezinfekci vemene i výrobního zařízení. V současné době se kuchyňská sůl obohacuje jodičnanem, který je stabilnější než jodid, jímž se sůl obohacovala dříve. Nevýhodou byla velká a snadná sublimace do ovzduší, takže se koncentrace jodu v soli hůře udržovala. Kromě kuchyňské soli se také obohacuje sůl pro použití v potravinářském průmyslu.

 

Komplexní jodový program v jednotlivých zemích světa byl zaveden po roce 1990. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je dnes deficit jodu zaznamenán u třetiny školních dětí ve světě, což je přibližně 255 milionů. Česká republika byla zařazena mezi země se zvládnutým jodovým deficitem. U některých jedinců byly naopak zjištěny nadměrné hodnoty obsahu jodu, což rovněž není žádoucí. Celosvětové zkušenosti ukazují, že sledováním úrovně zásobení jodem je nutno se zabývat trvale.

 

Nedostatek jodu vyvolává řadu chorob štítné žlázy a vede k závažným poruchám psychického a fyzického vývoje populace. I jeho lehký nedostatek během nitroděložního vývoje plodu sníží výrazně inteligenci jedince během celého života; může docházet ke snížení IQ a při těžších poruchách až k takzvanému „kretenismu“. U malých dětí může být nedostatek jodu příčinou poruch v učení, v soustředěnosti i v chování. U dospělých může vést jeho nedostatek k depresím, snížené výkonnosti fyzické i duševní, zvýšení únavnosti, snížení imunity, zvýšení tělesné hmotnosti, zpomalení reflexů, kardiovaskulárním poruchám, poruchám menstruačního cyklu i ke zvýšenému výskytu onkologických onemocnění.

 

Na podkladě studií prof. Charváta, prof. Šilinka a některých dalších odborníků v úseku endokrinologie byl záhy po skončení 2. světové války zahájen soustavný boj proti endemické strumě jako následku deficitu jodu. Ihned v roce 1946 bylo na „protistrumové“ komisi Ministerstva zdravotnictví rozhodnuto o zavedení distribuce jedlé soli ve formě jodidu draselného především do nejvíce postižených oblastí. V roce 1948 se rozhodlo o zvýšení dávek jodidu a tím i o zvýšení jeho účinnosti. Byly pořízeny mapky výskytu strumy v měřítku generálních map pro každý kraj, kde jsou kvantitativně vyjádřena i nepatrná ložiska endemie až v jednotlivých údolích a kopcích, a je přesně určeno, kde se vyskytují strumigenní areály a jakou mají intenzitu.

V čase bývalého společného státu se problematika spojená s jodovým deficitem řešila i na Slovensku. V 50. letech byly na Slovensku oblasti, kde až 60 % obyvatelstva mělo endemickou strumu a povážlivě vysoké procento trpělo kretenismem. V Ústavu endokrinologie SAV (Slovenská akademie věd) bylo vyšetřeno na 160 tisíc lidí. Začalo se na Žitném ostrově, kde výskyt endemické strumy v nížinné oblasti byl evropskou raritou, a dokázaly se tak souvislosti s obsahem jodu v pitné vodě. Nová generace pak již díky jodidaci strumou netrpěla a kretenismus téměř vymizel.

V současné době je saturace jodem v naší republice na dobré úrovni. Nejdůležitějším úkolem do budoucna je sledování zásobování jodem celé populace, ale zejména nejrizikovějších skupin – novorozenců, kojenců, gravidních žen a kojících matek. Těmto problémům se věnuje Mezirezortní komise pro řešení jodového deficitu v České republice při Státním zdravotním ústavu v Praze.

 

Ing. Jarmila Blattná, CSc.
Doc. Ing. Jaroslav Prugar, DrSc.

 


Prihlásiť