Chráněné krajinné oblasti

Obsah augustového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah augustového dTestu

Publikované v časopise 7/2020

Letošní léto mnozí z nás stráví poznáváním krás naší vlasti. K nim bezpochyby patří i chráněné krajinné oblasti. Proč se vlastně chráněné krajinné oblasti zřizují? Hlavním cílem ochrany přírody je uchovat typické či unikátní přírodní nebo kulturně-historické komplexy a objekty a zároveň podporovat udržitelné využívání krajiny včetně turistiky.

Pojem chráněná krajinná oblast, neboli zkráceně CHKO, se u nás poprvé objevil v polovině 20. století. Stejně jako dnes již tehdy tento pojem označoval velkoplošné chráněné území, kde platí ve srovnání s národními parky nižší stupeň ochrany. To znamená, že zde nejsou tak velká omezení pro ekonomické využití a výstavbu.

Současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 definuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území.

Buďme k přírodě ohleduplní, postačí nám k tomu jen pár zásad:

  • Vím, kam jdu. Výlet plánuji podle svých schopností a zkušeností. S sebou si vezmu vše, co mohu potřebovat. Znám pravidla a omezení pro pohyb v oblasti, kam se chystám.
  • Chráním přírodu a vše, co poskytuje. Většinou nevadí, když si natrhám lesní plody pro svou potřebu. Neničím okolí, netrhám květiny a nezabíjím nic živého. Odnáším si jen zážitky a obrázky. Pohybuji se přednostně po svých.
  • Respektuji navštívené místo a jeho obyvatele. Respektuji omezení v chráněném území. Vnímám a jsem ohleduplný k přírodě i místním obyvatelům. Neruším hlukem, světlem ani svou přítomností, nepřekážím. Chovám se tak, abych nerušil zážitek ostatním návštěvníkům. Svého psa mám vždy pod kontrolou.
  • Zodpovídám za svou bezpečnost. Sleduji okolí, neriskuji. Vím, že příroda může být pro nepozorného návštěvníka nebezpečná. Přesto jsem rád, když je příroda nespoutaná.
  • Nezanechávám po sobě stopy. Vše, co jsem si do přírody s sebou přinesl, si též odnáším. Když potřebuji na záchod, nezůstávají po mně viditelné stopy. Navštívené místo zanechávám tak, jak jsem ho našel.
  • Podílím se na péči. Chráním navštívené místo. Nezveřejňuji fotografie a souřadnice míst, která nejsou přístupná a všeobecně známá. Na poškozování přírody nebo nedostatky upozorním správce území.

Začalo to Českým rájem

První chráněnou krajinnou oblastí na území tehdejšího Československa se stal Český ráj, který získal označení CHKO v roce 1955. Tato chráněná krajinná oblast se dnes rozkládá na území tří krajů – Královéhradeckého, Libereckého a Středočeského. V roce 2002 byla rozšířena o Prachovské skály a Maloskalsko, které do původních hranic CHKO nespadaly. Mezi nejznámější místa Českého ráje lze bezpochyby zařadit Adamovo lože, nacházející se nedaleko zámku Hrubá Skála. Lože má symbolizovat hned tři Adamy – toho biblického, dále zakladatele rodové větve Adama z Valdštejna a nakonec tvůrce Františka Adama, bratra posledního Valdštejna v držení Hrubé Skály.

O rok později, tedy v roce 1956, byla vyhlášena CHKO Moravský kras. Jedná se o největší krasovou oblast na území ČR, nacházející se severně od Brna. Na jejím území najdete mimo jiné i Punkevní jeskyně, které jsou nejnavštěvovanější jeskyní v České republice a zároveň jedinou u nás, kde je návštěvníkům nabízena i podzemní plavba. Jeskyni objevil na začátku 20. století archeolog Karel Absolon.

Zatím posledním vyhlášeným chráněným krajinným územím se v roce 2016 staly Brdy, respektive území zrušeného vojenského újezdu Brdy. Přitom již v roce 1921 chtěla skupina poslanců v této lokalitě vyhlásit národní park. Ale nestalo se a místo toho zde později vzniknul vojenský újezd. Od první iniciativy trvalo téměř sto let, než byla na území vyhlášena chráněná krajinná oblast, tedy oblast s úrovní ochrany přírody o stupeň nižší, než je národní park.

Kořeny ochrany přírody ve 13. století

Jak je patrné i z předchozích řádků, ochrana přírody u nás má delší tradici. Chráněná území byla vyhlašována již mnohem dříve než v polovině minulého století – uvádí se rok 1838, kdy vznikla první dvě. Jako nejstarší se uvádí Žofínský prales, který je zároveň i nejstarší přírodní rezervací v Evropě. Spolu s ním v roce 1838 vznikla ještě rezervace Hojná voda na Novohradsku. Jak Žofínský prales, tak Hojná voda se v té době nacházely na panství rodu Buquoyů. Do roku 1933 počet chráněných území převýšil stovku.

První snahy o ochranu přírody lze však hledat ještě hlouběji v historii. Již obory pro divokou zvěř, které od 13. století zakládala šlechta, se vyznačovaly tím, že zachovávaly přirozené prostředí v té největší míře. Byl v nich omezen vstup a hospodaření. Na některých místech dokonce kvůli oborám došlo k vystěhování celý vesnic. I díky tomu se zachovaly celky neporušené panenské přírody až do moderních věků. Příkladem může být třeba Křivoklátsko. Systematičtější ochrana přírody se ovšem objevila až v 19. století a ve 20. století postupně převzal ochranu přírody pod svá křídla namísto šlechty stát.

V současné době je v České republice celkem 26 CHKO, pokrývajících zhruba 15 % rozlohy našeho státu. Jsou doprovázeny velkým množstvím maloplošných chráněných území a čtyřmi národními parky, přičemž na mnoha místech dochází k jejich prolnutí. Velmi dobře je to patrné například na Šumavě, kde se nachází chráněná krajinná oblast, která navazuje na národní park.

Ačkoliv se to nemusí zdát kvůli urbanizaci, ničení ekologické infrastruktury nebo fragmentaci krajiny dopravními stavbami, Česká republika má jeden z nevyspělejších systémů ochrany přírody a krajiny. I když systém není dokonalý, je to dobrý výchozí bod pro řešení ekologických problémů a uchovávání biodiverzity.

Pohled k sousedům

S chráněnými krajinnými oblastmi se můžeme setkat i u našich sousedů – v Polsku, Německu a na Slovensku. Jejich funkce je podobná jako u nás – jde o území chráněná z důvodu přírodních, historických, kulturních či krajinných hodnot. S určitými omezeními může na těchto územích pokračovat hospodářská činnost, stavět zde nové budovy se však až na výjimky nesmí.

Ačkoliv Slovensko bylo s Českem dlouho součástí jednoho státu, zákony na ochranu přírody společné nebyly. To ovšem neznamená, že by slovenské pojetí chráněných krajinných oblastí bylo dramaticky jiné. Většinou jde o rozsáhlá území, nejmenší CHKO na Slovensku má 12 000 ha, největší více než 77 000 ha. Dnes se na Slovensku nachází čtrnáct CHKO, pokrývajících cca 10,5 % slovenského území. Mezi CHKO se řadí např. Malé Karpaty nebo Štiavnické vrchy. Podobně jako u nás tady najdeme turistické trasy včetně naučných stezek, které návštěvníky seznamují se zdejší faunou a flórou.

V Polsku jsou chráněné krajinné oblasti nazývány park krajobrazowy a jejich definice vychází ze zákona z roku 2004. První polský park krajobrazowy je ovšem mnohem starší – Pojezierze Suwalskie z roku 1976. V následujících letech přibylo mnoho dalších chráněných krajinných oblastí. Dnes se jich u našich polských sousedů nachází více než 120 a pokrývají zhruba 8 % území. Největší park má rozlohu 870,4 km2, nejmenší pouze 17,3 km2.

Současná ochrana přírody v ČR

Nestačí pouze nějaké území označit za chráněné a ponechat vše další svému osudu. Do péče o chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace, přírodní památky, národní parky a další typy chráněných území se v Česku zapojuje hned několik institucí. Mezi ty nejvýznamnější patří Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady či obecní úřady. Jednotlivé národní parky a CHKO mají zároveň své vlastní správy.

Existuje ale i organizace, která má ochranu přírody přímo ve svém popisu práce – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jejím hlavním úkolem je zajišťovat péči o přírodu, a to jak odbornou, tak i praktickou. Právě tato agentura, zkráceně AOPK, je pověřena výkonem státní správy na území CHKO a dalších chráněných územích.

AOPK má několik programů, prostřednictvím kterých se snaží pečovat o svěřená území například výsadbou zeleně, protieroz­ními opatřeními, obnovou mokřadů, záchranou ohrožených druhů rostlin a živočichů či vhodným nastavením zpřístupnění chráněných přírodních lokalit turistům a rekreantům. Organizace také zastupuje Českou republiku u Evropské komise v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000.

Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody v chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a památkách. Sdružuje mnoho odborníků a tak získává odborné podklady k problematice ochrany území, ohrožených rostlin a živočichů a zhotovuje plány péče.

Podle velikosti můžeme v Česku rozdělit chráněná území na velkoplošná, kam spadají národní parky a CHKO, a maloplošná, která se dělí na národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Kromě toho, že těmito různými pojmy označujeme různé stupně ochrany území, jsou v Česku chráněny rostliny, živočichové i neživá příroda (tedy paleontologické nálezy, jeskyně a přírodní jevy s nimi související).

Tuzemskou přírodu letos nejspíš čeká rekordní návštěvnost. Právě proto Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila tipy na pozoruhodná místa a také akce s průvodci, na kterých se lidé mohou dozvědět celou řadu zajímavostí. Chce ukázat, že naše příroda je krásná, a také jakým způsobem se o ni pečuje. Více na snamidoprirody.nature.cz.

 

Seznam českých CHKO

Název CHKO
Rok vyhlášení
Rozloha
CHKO Český ráj 1955 181 km2
CHKO Moravský kras 1956 97 km2
CHKO Šumava 1963 996 km2
CHKO Jizerské hory 1967 368 km2
CHKO Jeseníky 1969 740 km2
CHKO Orlické hory 1969 204 km2
CHKO Žďárské vrchy 1970 709 km2
CHKO Český kras 1972 128 km2
CHKO Labské pískovce 1972 250 km2
CHKO Beskydy 1973 1160 km2
CHKO Slavkovský les 1974 606 km2
CHKO České středohoří 1976 1063 km2
CHKO Kokořínsko – Máchův kraj 1976 410 km2
CHKO Lužické hory 1976 264 km2
CHKO Pálava 1976 83 km2
CHKO Křivoklátsko 1978 628 km2
CHKO Třeboňsko 1979 700 km2
CHKO Bílé Karpaty 1980 715 km2
CHKO Blaník 1981 40 km2
CHKO Blanský les 1989 212 km2
CHKO Litovelské Pomoraví 1990 96 km2
CHKO Broumovsko 1991 430 km2
CHKO Poodří 1991 81 km2
CHKO Železné hory 1991 284 km2
CHKO Český les 2005 473 km2
CHKO Brdy 2016 345 km2


Prihlásiť