Bezpečně na horách

Obsah červencového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 7/2018 Obsah červencového dTestu

Vydané: 2.1.2018    Publikované v časopise 1/2018

Leden je oblíbeným měsícem pro zimní sporty, ať už jde o lyžování, nebo třeba o snowboarding. O tom, že kromě radosti z pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu si při nich lidé mohou přivodit tu lehčí, tu vážnější zranění, by mohli hodiny a hodiny vyprávět členové Horské služby ČR. Ledaco z jejich zkušeností se dozvíte v anketních odpovědích v závěru článku. Kromě toho vám přinášíme i informace, které vám můžou být na horách užitečné, a to zvláště v případě, že se pohybujete i mimo oficiálně značené tratě a sjezdovky.

Jak se chránit?

Nejjednodušší, co můžete udělat, je stáhnout si aplikaci Horská služba. Tu provozuje stejnojmenný záchranný sbor. V případě, že si na horách přivodíte úraz, za špatného počasí zabloudíte nebo se stane jakákoliv jiná nebezpečná událost, umožní vám aplikace použít dva způsoby záchranného volání. První je telefonické spojení s nejbližším dispečinkem Horské služby. Jedním kliknutím aplikace sama vytočí jeho číslo a lokalizuje vaši polohu. Pro případ, že zaměstnanec Horské služby, s nímž se spojíte, nedokáže určit vaši polohu, obsahuje aplikace také možnost zaslání nouzové SMS zprávy. Ta obsahuje přesnou lokalizaci pomocí GPS.

Počítejte ale s tím, že v aplikaci je potřeba nejprve ověřit vaše telefonní číslo a službu záchranného volání či SMS aktivovat. Doporučujeme proto zahrnout tento krok do příprav před cestou a odjet na hory s jistotou, že aplikace stoprocentně funguje. Kromě bezpečnostní funkce tu najdete i aktuální přehled počasí v lyžařských areálech v České republice včetně teploty, sněhové pokrývky, viditelnosti či rychlosti větru. Nechybí ani kontakt na nejbližší stanici Horské služby.

Pípák pro horaly

Jste-li nadšení turisté, horolezci nebo freerideři a trávíte na horách velkou část zimy, měli byste zainvestovat nejen do sportovní, ale i bezpečnostní výbavy pro případ laviny. V současnosti se nejvíce používá osvědčená kombinace lavinového přijímače zvaného pípák, sondy a lopatky.

Všechny pípáky operují na stejné frekvenci a mohou spolu komunikovat – nezáleží přitom na značce ani na roku výroby. V případě, že se strhne lavina, může horská služba či přátelé, které kalamita nezastihla, přepnout své pípáky na příjem a dohledat rychle místo, kde leží zasypaný.

Pípáky fungují buď na analogové, nebo digitální bázi. Řada modelů také oba způsoby kombinuje a umožňuje uživateli, aby si vybral. Oba způsoby vyhledávání jsou stoprocentně kompatibilní. Analogový pípák představuje vynikající nástroj pro zkušeného uživatele, pro nováčka je ale lepší koupit si digitální pípák. Proč? Zatímco s klasickou konstrukcí se musíte spolehnout jen na akustický signál, digitální modely vás na displeji jasně nasměrují šipkou a pomohou s hledáním. Používají zpravidla hned tři antény, takže je hledání v současnosti výrazně jednodušší a rychlejší než dříve.

Sonda do hloubky

Jakmile s pomocí pípáku přesně zaměříte lokaci zasypaného, přichází na řadu další nástroj – lavinová sonda. Jedná se o jednoduchou skládací tyč. Zatímco vyhledání místa pípákem zabere v ideálním případě jen několik málo minut, vyhrabávání představuje zdlouhavější krok. Zachránce proto může pomocí sondy změřit hloubku zasypání a označit místo, kde by mělo začít odhazování sněhu. Tento mezikrok může zvlášť v situaci hlubokého zasypání pomoci ušetřit čas.

Jak odhrabávat sníh?

Nakonec přichází na řadu lopata. Jelikož je to časově nejnáročnější a nejnamáhavější krok v záchraně, je nutné nepracovat chaoticky. Doporučuje se hrabat v takzvané V-formaci. Zachránci se od bodu nálezu rozestaví do tvaru písmene V. Ten na špici je nejblíže zasaženému. Za ním je druhý zachránce na vzdálenost délky jedné lopaty od toho prvního. Ostatní stojí za nimi na vzdálenost délky dvou lopat a dále odklízejí odhrabaný sníh.

Aby se záchranná skupina vyvarovala únavy, střídají se pozice ve směru hodinových ručiček buď na povel zachránce na špici, nebo cyklicky každé čtyři minuty. Efektivní záchrana v případě skutečné lavinové pohromy není jednoduchá a stoprocentně stojí za to nejprve si ji vyzkoušet. Patříte-li do horolezecké nebo freeriderské party a výbavu pro případ laviny vozíte s sebou, rozhodně zvažte, zda se nezúčastnit některého z kurzů lavinové prevence.

Airbag jako bonus

Velký trend posledních let představuje lavinový batoh, kterému se říká také lavinový airbag. Funguje podobně jako záchranná nafukovací vesta v letadle. V případě, že se spustí lavina, zatáhnete za táhlo a kolem batohu se nafoukne záchranný vzduchový polštář. Ten vám pak může pomoci udržet se na povrchu laviny a sníží pravděpodobnost, že vás sníh zasype do hloubky. Odborníci proto pro maximální bezpečnost doporučují zkombinovat klasickou záchrannou trojkombinaci pípák-sonda-lopata i s lavinovým airbagem.

Chování na sjezdovce

Každý uživatel sjezdové tratě (lyžař, snowboardista a další) je povinen znát pravidla FIS (Mezinárodní lyžařská federace). Pokud uživatel sjezdové tratě způsobí nerespektováním pravidel FIS úraz, je za toto chování odpovědný. Pravidla FIS mohou sloužit i jako podklad při rozhodování soudů.

Pravidla pro chování na sjezdových tratích jsou tato:

1. Ohled na ostatní lyžaře Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval nikoho jiného.

2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit na svůj dohled. Svou rychlost a způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.

3. Volba jízdní stopy Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.

4. Předjíždění Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.

5. Vjíždění a rozjíždění Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí pohledem nahoru a dolů přesvědčit, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.

6. Zastavení Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně nezdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.

7. Stoupání a sestup Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. Platí však pravidlo zákazu bezdůvodného vstupu pěších na sjezdové tratě.

8. Respektování značek Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.

9. Chování při úrazech Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.

10. Povinnost prokázání se Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek, nebo účastník, ať odpovědný, nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

Anketa mezi členy Horské služby

Na zkušenosti s úrazy a nehodami během zimních sezón jsme se zeptali náčelníků Horské služby z oblasti Krkonoš, Šumavy, Jeseníků a Jizerských hor.

S jakými úrazy se na sjezdovkách setkáváte nejvíce?

Bc. Michal Janďura, DiS., HS Šumava: Zásahů za období od 1. prosince 2016 do 30. dubna 2017 bylo v ČR celkem 7079, z toho lyžování 4002×, snowboarding 1401×, lyžování běžecké 352×, pěší turistika 432×, přepravní zařízení (vleky, lanovky) 47× a zbytek jsou ostatní zásahy spojené se zimní sezónou. Z toho zlomenina 1655×, poranění kloubu 2621×, rána 830×, bezvědomí 219×, zhmoždění 2183×, převažuje tedy poranění kloubu a zhmoždění.

René Mašín, HS Jizerské hory: Na sjezdových tratích je nejčastější úraz kolenních vazů. Je to zhruba čtvrtina všech úrazů.

Michal Klimeš, HS Jeseníky: V loňské zimě bylo složení úrazů v celé republice takovéto: poranění kloubu – 30 %, zhmoždění – 25 %, zlomenina – 19 %, rána – 9 %.

Pavel Jirsa, HS Krkonoše: V zimní sezoně 2016/2017 bylo v Krkonoších celkem 2549 úrazů. Z toho bylo nejvíce poranění kloubu – 1086. Následuje: zhmoždění 667×, zlomenina 646×, rána 217×. Ostatní úrazy jsou sdruženy pod kolonkou jiné a těch je celkem 277. Po součtu všech čísel vyjde vyšší číslo, což je dáno tím, že někdo má kombinaci více úrazů najednou.

Jakých chyb se nejčastěji lyžaři dopouštějí?

Bc. Michal Janďura, DiS., HS Šumava: Nepřiz­působení rychlosti jízdy aktuálnímu stavu na sjezdové trati, přecenění vlastních sil. Ostatní věci jsou velice subjektivní k posuzování a ve statistikách je nelze vyjádřit.

René Mašín, HS Jizerské hory: Nejsou schopní odhadnout svoji lyžařskou dovednost a tomu přizpůsobit rychlost při sjíždění. Dochází k pádům, nárazům do překážek, vyjetí mimo sjezdovou trať a asi nejzávažnějším srážkám s jiným lyžařem či snowboardistou. Veliký problém vidíme také na místech s omezenou viditelností, jako jsou zlomy, horizonty a snížená viditelnost – mlha.

Michal Klimeš, HS Jeseníky: Ve velkých střediscích jsou sjezdové tratě přeplněné, hodně se modernizovala přepravní zařízení s větší přepravní kapacitou lyžařů. Sjezdové tratě většinou zůstaly stejně široké. Díky tomu, že jsou sjezdovky dobře upravované, se jezdí rychleji, někdy i nad rámec schopností daného lyžaře. Ten si někdy ani není vědom rizik, která mohou na trati být.

Pavel Jirsa, HS Krkonoše: Lyžaři na sjezdovkách jezdí bezohledně a rychle (samozřejmě ne všichni). Další nešvar, se kterým se setkáváme, je, že lyžaři zastavují uprostřed sjezdovky nebo za nějakými překážkami, kde nejsou vidět.

Jaké jsou nejčastější způsoby, jakými si lidé přivolávají pomoc?

Bc. Michal Janďura, DiS., HS Šumava: Mobilním telefonem z místa nehody (přímo od osoby, které se úraz stal, nebo od svědka události). Dále na tísňovou linku ZZS 155, IZS 112 nebo na pohotovostní číslo HS ČR 1210, popřípadě úraz oznamuje provozovatel lyžařského areálu. Dále cestou aplikace Horská služba, která je ke stažení na stránkách HS ČR, či cestou aplikace Záchranka. Od letošní zimní sezóny budou aplikace Horská služba a Záchranka sloučeny v jednu aplikaci Záchranka.

René Mašín, HS Jizerské hory: Nejrychlejší pomoc si lyžař může zavolat naší telefonní linkou, tedy +420 1210, popřípadě v kombinaci s naší aplikací Horská služba a Záchranka. Samozřejmě se o úrazu dozvíme také od linky 155 a 112. V lyžařských areálech je také možné nahlásit úraz u obsluhy skiareálu. Následně nás zavolají pomocí vysílačky.

Michal Klimeš, HS Jeseníky: V areálu, kde slouží Horská služba, to je většinou přes obsluhu vleku a lanovek, kde je spojení přes vysílačky. Lyžaři úraz nahlásí obsluze a ta nás zavolá. Někdy si i volají přímo z místa úrazu mobilním telefonem buď přímo na stanici HS v místě, nebo na číslo 1210, kdy se dovoláte na dispečink HS v dané horské oblasti a ten zaktivuje záchranu přímo v místě.

Pavel Jirsa, HS Krkonoše: Nejvíce si lidé přivolávají pomoc přes telefon, ať už na telefonní číslo HS 1210, nebo přes dispečink ZZS nebo linku 112. Další způsob přivolání pomoci HS je nahlášením zaměstnancům areálů – vlekaři a lanovkáři. Teprve pak je na řadě aplikace.

Jaký je postup záchranářů při spadnutí laviny?

Bc. Michal Janďura, DiS., HS Šumava: Postup v případě lavinové nehody je následující: příjem tísňové výzvy – získání všech dostupných informací: místo nehody, počet zasypaných, počet ostatních (svědků), čas nehody, velikost laviny, vybavenost zasypaných lavinovými přístroji. Poučení svědků o dalším postupu, kamarádská pomoc – hledání postižených vyhledávačem, sondou, zrakem, sluchem. Zajištění psovodů a jejich transportu na místo nehody (podle aktuálního počasí na místě a na hřebenech vrtulníkem, v případě nepříznivých letových podmínek zajištění transportu pozemní technikou – skútr, rolba, lyže, pěšky). Aktivace poplachového plánu – svolání záchranářů. Příprava potřebného materiálu pro lavinovou akci: lavinový materiál, lékařský materiál, transportní prostředky, další materiál. Rozdělení záchranných družstev + doprava na místo nehody. Vyhledání, vyproštění zasypaných osob. Zabezpečení transportu postižených a předání do lékařské péče. Zabezpečení transportu záchranářů zpět, ukončení akce.

René Mašín, HS Jizerské hory: Lavinová nehoda vyžaduje vždy rychlý a efektivní zásah. Je třeba dostat na místo nehody v rychlém sledu lavinové specialisty, psovody se psy, lékaře a co největší počet samotných záchranářů. Organizace této akce je velice náročnou záležitostí, proto vedení záchranné akce padá vždy na nejzkušenějšího člena HS.

Michal Klimeš, HS Jeseníky: Lavinová nehoda je jednou z nejsložitějších na organizaci i počet záchranářů. Po nahlášení se podle poplachového plánu zaktivuje co nejvíce lidí. Podle možností se na laviniště rychle dopravují záchranáři s vybavením. Nejlepší je, pokud se mezi prvními na místo dostaví lavinový pes, který jako první prohledává místo. Dále se prohledává pomocí lavinových vyhledávačů – zasypaný v takovém případě musí mít vysílač. Pokud ho nemá, vyhledává se pomocí lavinových sond. Toto je časově náročnější a je již menší naděje na záchranu.

Nejrychlejší je takzvaná kamarádská pomoc od kolegů, které lavina nezasypala, jelikož jsou ihned na místě. Nám záchranářům to vždy nějaký čas trvá, než se na místo dostaneme (většinou jsou tyto lokality mimo střediska) a největší pravděpodobnost přežití je do 15–18 minut, pokud je člověk jen zasypán a nezraněn. Vždy je proto dobré sledovat lavinovou předpověď a podmínky v dané lokalitě a zbytečně neriskovat.

Pavel Jirsa, HS Krkonoše: V první řadě se svolává co největší počet záchranářů a zároveň je potřeba dopravit na laviniště co nejdříve psovody, kteří zahajují vyhledávání se psy. Následně je třeba dostat sem co největší počet lidí, kteří vytvoří rojnici a pátrají pomocí lavinových sond. To je činnost opravdu jen ve zkratce. 


Prihlásiť