Které trekingové boty na výlet nedoporučujeme?

Když membrána nepomůže

Lze je nazvat botami turistickými, trekingovými nebo trekovými. Jsou k dostání od nízkých po vysoké. Mají podešve vhodné do terénu a zpravidla i funkční membránu, jako například Gore-Tex, která má zajistit odolnost vůči vodě a prodyšnost zároveň. Zkrátka ideální obuv pro podzimní túry a kratší výlety. Námi otestované modely patří do kategorie nízké obuvi, sahá pouze pod kotníky, a jsou určeny pro turistiku v méně náročném a středně těžkém terénu. Pro chození v přírodě, ale i po městě jako stvořené. Jenže ne všechny.

Test ukázal rozdíly mezi jednotlivými modely. Slabým místem byla prodyšnost či schopnost vsakovat pot. Zaznamenali jsme i horší odolnost vůči vodě, tedy vlastnost, jíž se právě trekingová obuv chlubí. Protiskluzová úprava podešví – až na výjimky – také nepatří k nejlepším, takže pozor na mokru. U výrobku za tři tisíce překvapí méně kvalitní zpracování. Dobrou zprávou je, že v materiálech testované obuvi jsme neobjevili nežádoucí chemické látky.

Ševcova laboratoř

Test se skládal ze dvou částí. V první jsme obuv podrobili laboratorním zkouškám zaměřeným především na kvalitu zpracování a funkční vlastnosti. V té druhé jsme je rozdali turistům, aby posoudili jejich pohodlnost a další praktické aspekty.

Laboratoř vybavená pro zkoušky obuvi je tuze zajímavé místo. Naleznete v ní přístroje, které umí nasimulovat a vyzkoušet téměř vše, co vás kdy na botách trápilo či trápí. Chtělo by se říci, že kdyby do takových laboratoří posílalo své výrobky více výrobců, ubylo by reklamací obuvi, které stále patří na špičku problémů řešených dnes a denně v naší spotřebitelské poradně.

Nejjednodušší zkouškou bylo vážení obuvi. Už to ukázalo poměrně značné rozdíly. Pár nejlehčích bot Adidas vážil v pánské verzi pouhých 722 gramů, nejtěžší Trezeta měly přes jeden kilogram; 300 gramů je rozdíl, který se zejména při delší chůzi „pronese“.

Poté jsme se pustili do odolnosti. Testy svršku zahrnovaly zkoušení odolnosti svrchních materiálů vůči trhání, a zkoušky ohebnosti a výdrže v místech ohybu. Abychom věděli, zda svršek bot nepopraská po pár kilometrech, provedli jsme za pomocí přístroje 200 tisíc „kroků“ za sucha a 20 tisíc za mokra. Jediný model, Columbia, vydržel pouze 80 tisíc ohnutí za sucha. Drobné rozdíly jsme zjistili také při zkoušení odolnosti podšívky vůči oděru.

Stranou pozornosti jsme nenechali ani takovou zdánlivou maličkost, jakou jsou tkaničky. Nejpevnější měly boty Salomon, u Merrellu se snáze odíraly. Jako jediné se přetrhly již po pěti tisících protaženích očkem, ostatní vydržely požadovaných deset tisíc.

Důležitou zkouškou byla odolnost podešví. Ty jsme nejprve odírali na válci se smirkovým papírem, což simulovalo míru jejich ochození. Dále jsme mírně naříznuté podešve nechali třicet tisíckrát ohnout a sledovali, zda se řez na nich zvětšuje. Zátěž vydržely všechny, náchylnější k ochození jsou pouze podešve modelu Tecnica.

Míru ochození ovlivňuje také tvar podešve, konkrétní povrchy, po nichž se chodí, frekvence a způsob chůze konkrétního uživatele.
V poslední zkoušce jsme hodnotili spojení svršku a podešve. Dostatečně pevně spojené nebyly u výrobku Salewa, za což si vysloužil snížení hodnocení.

Promokavé a neprodyšné

Funkční vlastnosti jsou důvodem, proč trekingovou obuv kupujeme a proč jsme ochotni za ni zaplatit cenu mezi dvěma a třemi tisíci korun. Proto jsme všechny modely podrobili náročným zkouškám, které odhalily, co od nich můžete očekávat.

Nejprve jsme zkoušeli podešve; na trekových botách se buď používají speciální značky Vibram, nebo jsou vybaveny podešvemi vlastní konstrukce jednotlivých výrobců. Jejich úkolem je především tlumit nárazy při chůzi. Při zatížení 65 kilogramy jsme měřili, jak dobře zvládnou boty absorbovat nárazy v oblasti paty. Stroj s obuví „nachodil“ 25 tisíc cyklů, poté putovaly do jiného stroje, který simuloval dlouhodobou zátěž, a opět jsme měřili schopnost tlumení. Pouze u výrobků New Balance a Salewa došlo k mírnému zhoršení vlastností podešve po dlouhodobém zatížení.

Zkoušky zaměřené na protiskluzovou úpravu podešve ukázaly, že vesměs všechny modely na hladkém mokrém povrchu kloužou, což je dáno, kromě kvality použitého materiálu, také poměrně malou plochou, kterou členité podešve dosedají na zem.

Poslední část našeho laboratorního bádání byla ve znamení vody a potu. Od funkční outdoorové obuvi požadujeme dvě vlastnosti, které jdou do značné míry proti sobě. Musí být prodyšné, to znamená větrat zevnitř ven, ale zároveň by neměly propouštět vodu zvenku dovnitř. K tomu se přidává ještě schopnost vnitřních materiálů pohlcovat pot a po vyzutí rychle vyschnout. Že není snadné dosáhnout optimální kombinace, je nasnadě a test to potvrdil. Nejlépe mají odvětrávání vyřešené boty Salomon a Meindl. Především druhé jmenované jsou i velmi voděodolné a blíží se tak optimálním vlastnostem požadovaným od funkční trekingové obuvi. U dalších modelů jsme zaznamenali problémy. Boty byly zpravidla voděodolné, ale neprodyšné, jako Trezeta, o mnoho lépe na tom nebyly ani New Balance a Merrell; nejsou příliš vhodné pro parné léto ani pro osoby se zvýšeným pocením nohou. Většina testované obuvi bohužel nevyniká materiály, které by dokázaly absorbovat příliš mnoho vlhkosti. Pokud máte po několika hodinách chození mokré ponožky, je pro vás nejlepší volbou Tecnica.

Samostatnou kapitolou je špatné hodnocení voděodolnosti u modelu Asolo. Je sice vybaven Gore-Texovou membránou, jež podobně jako u ostatních zabraňuje pronikání vody dovnitř, ale provedení se šněrováním protaženým až ke špičce umožňuje pronikání vody do vnitřku již poměrně brzy, dříve než byste to u trekové nízké obuvi čekali. Asolo tak ukazuje, že sebelepší materiály nepomohou, když je celkový design nevhodně zvolený vzhledem k zamýšlenému účelu.

Výsledky testu vybraných párů obuvi jsou ke stažení níže.