Větší než malé množství
Určité množství soli ale samozřejmě lidský organismus potřebuje. Ionty sodíku a chlóru (sůl – chlorid sodný, NaCl) regulují v těle vodní režim a umožňují správnou funkci nervů i svalů. K tomu ale postačí zhruba zmíněných pět gramů soli ve stravě denně. Vzhledem k tomu, že sůl je v určitém množství obsažena v celé řadě potravin, není tak v podstatě nutné pokrmy ještě dále přisolovat. Řečeno slovy drogového zákona, není nutné používat „větší než malé množství“ soli. To se ale v praxi neděje a podle statistik tak konzumujeme přibližně třikrát více soli, než je pro správnou funkci našeho organismu nutné.
Vysoké množství pravidelně konzumované soli zabraňuje vylučování moči a postupně negativně ovlivňuje činnost jater a ledvin. Kromě toho, protože jde v zásadě o prastarý mumifikační prostředek, negativně ovlivňuje kvalitu kůže, která je na pohled i dotek „vysušená“ – mumifikovaná. Sůl také urychluje bělost vlasů. Mimochodem, i kdybychom nesolili vůbec, lze dostatek soli získat z potravin především rostlinného původu. Teze výrobců potravin poukazující na zvýšený obsah soli v některých produktech s tím, že sůl je pro lidský organismus potřebná, tedy není nutné brát zas tak vážně.
Sporný glutamát
Glutamát sodný (glutaman sodný, glutasol, E 621) je sodná sůl kyseliny glutamové, jedné z přirozených aminokyselin tvořících bílkoviny obsažené ve všech živých organismech. V přírodě je součástí hub či rajčat nebo mořské řasy Laminaria japonica, která se v Japonsku používá jako ochucovadlo. Uvedená aminokyselina mimochodem vzniká také při takzvaném zrání masa v rámci procesů, které vedou k rozkladu bílkovin svalů a k nimž dochází již po několika hodinách po porážce zvířat. Dlužno připomenout, že vyzrálé maso je pro lidský organismus nutričně hodnotnější.
Jiná věc je ovšem uměle vyráběný glutamát. Přestože rozsáhlé studie zadané v minulosti Světovou zdravotnickou organizací (WHO) škodlivost uměle vyráběného glutamátu nepotvrdily, není vhodné sypat tuto látku do všech možných jídel, byť jim dodává žádoucí „masovou chuť“. Kyselina glutamová je sice organismem snadno zpracovatelná sloučenina, ale její zvýšený příjem může některým osobám způsobit potíže. I v tomto případě tak platí, že všeho moc škodí. Takové projevy, jako jsou například celková slabost, bolesti hlavy, zvracení, závratě či bušení srdce, může mít na svědomí právě glutamát.
Přidávání glutamátu do stravy by se vůbec nemělo přehánět, už i proto, že jeho nadměrné množství nad určitou hranici dále nezvyšuje intenzitu chuti. Ba dokonce může celkovou chuť pokrmů zkazit.
Literatura uvádí, že například porci 250 gramů smažené rýže lze přípravky na bázi glutamátu ochucovat jen v objemu 0,35 až 0,5 gramů, což odpovídá asi desetině obsahu čajové lžičky. To je mimochodem nižší množství, než je množství přírodního glutamátu vyskytujícího se v pokrmech z rajčat.
Na výrobcích obsahující glutamát by mělo být uvedeno, že nejsou vhodné pro děti do 3 let, ale výrobce k tomu nic nenutí. Údaj o obsahu glutamanu ale na obalech chybět nesmí. Potravin, které glutamát obsahují, je celá řada a bohužel mezi ně patří výrobky dost často konzumované. Jde zejména o koření vegeta, polévky z pytlíku, slaná ochucovadla, chipsy, některé druhy uzenin, masové a zeleninové konzervy a především bujóny k přípravě polévek.
Pepř – nejrozšířenější koření
Původem indické koření ve svých základních barevných formách představuje, pro mnohé možná překvapivě, pro lidský organismus větší pozitiva než přemíra soli. Látky v tomto koření obsažené totiž podporují chuť k jídlu a tvorbu slin, a tedy trávení a látkovou výměnu. Pepř také pomáhá proti nadýmání a dokonce povzbuzuje srdeční činnost. Konzumace pepře dále ovlivňuje metabolismus, pomáhá snižovat horečku, má mírné močopudné účinky a stimuluje činnost srdce a pohlavních orgánů. Pepř kromě toho zmírňuje menstruační bolesti a v neposlední řadě působí jako afrodisiakum. To vše jsou ale v zásadě známé věci.
Zajímavější tak je možná skutečnost, že pepř obsahuje alkaloid piperin, který nejenže způsobuje jeho ostrou chuť, ale podle posledních výzkumů se zdá, že pomáhá zvýšit pigmentaci kůže. Podle londýnských vědců, kteří testovali účinky pepře na hlodavcích, zvýšila konzumace piperinu pigmentaci jejich kůže tak, že za šest týdnů byla světle hnědá. „Prokázali jsme, že místní léčba piperinem stimuluje vyrovnaně pigmentaci kůže. Kombinace této léčby s UV ozařováním výrazně zlepšila pigmentaci s výsledky, které jsou kosmeticky lepší než konvenční léčba vitiliga (ztráta pigmentace kůže),“ uvedli ve své závěrečné zprávě vědci.
Ve světě je známo zhruba 1600 druhů pepře, nejznámější jsou ale jeho tři varianty – černý, bílý a zelený. Nejpoužívanější je přitom černý pepř. Jeho kvalitu poznáme podle velikosti nerozemletých kuliček a jejich váhy (větší a těžší znamená kvalitnější). U mletého pepře doporučují odborníci prověřit kvalitu jednoduchým testem: nasypat jej do sklenice s vodou. Nechce-li prášek klesnout, je z nekvalitních malých a lehkých bobulí.
To nejlepší nakonec – paprika
Vůbec největším ternem pro naše tělo je ze skupiny nejpoužívanějších koření paprika. Ta patří obdobně jako třeba rajčata nebo brambory do čeledi lilkovitých rostlin a za její pravlast je považováno Mexiko a tropické oblasti Jižní Ameriky. Také paprika je velmi variabilní rostlina, zejména díky šlechtění je v současné době známo množství jejích odrůd.
Pro lidský organismus představují papriky bohatý zdroj řady látek, především však vitamínu C. Některé druhy paprik obsahují přes 200 miligramů tohoto vitamínu ve 100 gramech jejich jedlých částí. Červené papriky dokonce obsahují třikrát více vitamínu C než pomeranče o stejné váze. Podstatné přitom je, že v paprikách není přítomen enzym
askorbináza, což způsobuje, že se vitamín C nerozkládá tak snadno jako v jiné zelenině či ovoci. To v praxi znamená, že vařením a ohříváním paprik se z nich vitamín C neztrácí. Kromě vitamínu C obsahují papriky velké množství vitamínu A, většinu vitamínů skupiny B a vitamín E. V paprice jsou přítomny i minerální látky, zejména vápník, draslík, hořčík, fosfor, síra, železo, mangan či měď. V paprice je také zhruba 1,2 procenta bílkovin.
Konzumace paprik má velký význam pro prevenci celé řady chorob – chrání nás například před předčasným kornatěním cév, neboť zpevňuje jejich stěny, a je také prevencí vůči hemeroidům. Konzumace paprik se doporučuje při nachlazení, rýmě a kašli. Prokázalo se totiž, že paprika má dobrý vliv na celkovou fyzickou i duševní svěžest. Podle posledních výzkumů představuje konzumace paprik také prevenci srdečních onemocnění (především červená nepálivá paprika), protože posiluje krevní oběh a působí proti vzniku krevních sraženin. Paprika podporuje tvorbu žaludečních šťáv a tím zlepšuje trávení. Pálivou papriku by však neměli požívat nemocní, kteří trpí žaludečními vředy, žloutenkou nebo záněty žlučníku.
