V době začínajících předvánočních nákupů by podobná nepříjemnost mohla spotřebitele mrzet dvojnásob. Paní Marie si při cestě do Paříže zakoupila vysněnou značkovou kabelku v přepočtu za zhruba 130 000 Kč. V tamní značkové prodejně si ji vyzkoušela, obsluhující prodavač na závěr nákupu odešel zboží zabalit. Češka mezitím provedla platbu u jiné pracovnice v soukromí, jak vyžaduje kultura daného podniku, a následně vyčkala na prodavače, který krabici s kabelkou vydal proti kopii dokladu o zaplacení. Kabelku si tudíž řádně nezkontrolovala a podle svých slov až po návratu domů krabici rozbalila a zjistila, že spodní strana výrobku byla špinavá a dva spodní rohy odřené.
Spotřebitelku nenapadlo, že při pověsti dané společnosti a vysoké ceně výrobku by mohlo dojít k prodeji poškozeného zboží. Okamžitě se spojila s butikem a na jeho žádost odeslala fotografie vadné kabelky, nicméně závěr zněl, že poškození způsobila sama, protože při prodeji bylo zboží v bezvadném stavu. Důvěřuj, ale prověřuj, to platí v jakémkoli vztahu. Zde stojí tvrzení proti tvrzení a paní Marie je v důkazní nouzi, kdy těžko prokáže provinění obchodníka.
Výhodou nákupu zboží v kamenné prodejně je právě to, že kupující má možnost si před samotným zaplacením zboží jeho stav zkontrolovat. Pokud člověk ztratí výrobek z dohledu před uložením do obalu, není nic špatného na tom ho při přebírání znovu zkontrolovat.