Základní rozdělení
Zákon, respektive příslušná vyhláška týkající se nealkoholických nápojů, rozlišuje v zásadě tři kategorie ovocných a zeleninových nápojů podle obsahu ovocné složky.
Nejkvalitnější z tohoto pohledu jsou „stoprocentní šťávy“ (takhle by měl být správně výrobek označen), které musí být vyrobeny pouze z ovocných a zeleninových šťáv, do nichž nebyla přidána žádná voda a obsahují tak výhradně ovocnou nebo zeleninovou šťávu z jednoho nebo více druhů ovoce. Tyto nápoje se také označují jako 100%, juice nebo džus. Faktem ale je, že džus není žádný oficiální legislativní pojem, takže zmíněných 100 % ovocno-zeleninových šťáv v podstatě obsahovat nemusí.
Pokud je nealkoholický nápoj označen slovem „nektar“, pak musí – podle druhu použitého ovoce – obsahovat minimálně 25 až 50 procent ovocného podílu. Například citrónový nektar musí obsahovat nejméně 25 procent citrónové šťávy, zatímco pomerančový, hruškový nebo broskvový nektar 50 procent šťávy z příslušného ovoce.
Třetí kategorií jsou „ovocné nápoje“, u kterých je většinou obsah ovocné složky nižší než u ovocných šťáv a nektarů. Vyhláška přitom neurčuje konkrétní množství ovocné šťávy, které musí být v ovocném nápoji obsaženo, ale ukládá výrobci povinnost uvádět na obale údaj o procentickém hmotnostním podílu ovocné nebo zeleninové složky v nápoji. Do ovocných nápojů lze při hodně přimhouřených očích zařadit také ovocné limonády. V nich je ovšem podíl ovocné šťávy prakticky zanedbatelný, řádově v jednotkách procent, ačkoli se prostřednictvím aromat a barviv opticky tváří, jako by to bylo ovoce samo. Nu, není.
Mošty a koncentráty
Drtivá většina ovocných a zeleninových nealkoholických nápojů je vyráběna z koncentrátu, dříve však byly na trhu také mošty, vyráběné stáčením ovocných šťáv z lisované suroviny. Stáčené nápoje přitom mají oproti výrobkům z koncentrátů základní výhodu ve vyšší nutriční hodnotě, i když záleží hlavně na použitých technologiích.
Obecně platí, že tepelným zpracováním ztrácí potravinářská surovina (v tomto případě ovoce nebo zelenina) část pro organismus prospěšných vlastností, což se týká zejména vitamínů a flavanoidů. Právě proto je nejvhodnější konzumovat čerstvou zeleninu a ovoce. Jenže i přímo stáčené šťávy z ovoce – mošty, mohou být technologicky upravovány s tím, že důsledkem je ztráta části původních nutričních hodnot suroviny.
V případě podomácku vyráběných moštů navíc přistupuje riziko, že byla k jejich výrobě použita surovina třeba i opticky nezřetelně napadená nějakou plísní. Plísně přitom tvoří zdraví a někdy i životu nebezpečné látky mykotoxiny. Jejich výskyt v průmyslově vyráběných produktech je kontrolován dozorovými orgány státu, to ale v případě domácích moštů neplatí. Tam je zárukou kvality jen a pouze zodpovědnost konkrétního moštaře.
Koncentrace ovocných surovin
na první pohled by se mohlo zdát, že stoprocentní šťávy jsou z hlediska výběru tohoto typu nealkoholických nápojů optimálním a nejdostupnějším řešením. Nic ale není černobílé.
Vysoká koncentrace ovocné a zeleninové složky v praxi znamená poměrně vysoký obsah cukrů, a to kolem deseti procent. Doporučená denní dávka sacharidů je přitom 60 gramů a toto množství tak pokryjeme při konzumaci zhruba půllitru stoprocentní šťávy. Dietologové proto doporučují ředit si tyto nápoje vodou. Mimochodem, zmíněnou doporučenou denní dávku cukrů můžeme překročit i jen jedním hodně oslazeným šálkem kávy. Klasická kostka cukru váží 7 gramů, sáčky s cukrem mají hmotnost 4, častěji však 5 gramů.
Petr HAVEL
