Pracovní doba

Obsah decembrového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2022 Obsah decembrového dTestu

Publikované v časopise 8/2022

V článku se podíváme na to, kdo určuje pracovní dobu, jaké jsou její možnosti, co je práce přes-čas, noční práce a práce v noci či pracovní pohotovost apod. Rovněž si vysvětlíme, jaký je rozdíl mezi kratší a zkrácenou pracovní dobou.

Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnavateli vzniká povinnost zaměstnanci práci přidělovat a přitom dodržovat pracovní podmínky stanovené právními předpisy, kolektivní nebo pracovní smlouvou, případně vnitřními předpisy zaměstnavatele.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn. Zaměstnavatel musí evidovat u každého zaměstnance s vyznačením začátku a konce odpracovanou směnu, včetně odpracované práce přesčas, pracovní pohotovosti a noční práce.

Délka pracovní doby je v zákoníku práce upravena jako týdenní. Při rozvržení pracovní doby omezuje délku směny, která nesmí přesáhnout 12 hodin bez ohledu na zvolený způsob rozvržení pracovní doby. Jedná se o „čistou“ pracovní dobu bez započtení poskytovaných přestávek na jídlo a oddech. Délka týdenní pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. Pro určité skupiny zaměstnanců je zkrácena pod tuto hranici, a to v závislosti na druhu práce, na formě pracovního režimu a na věku.

Pracovní režimy můžeme dělit na jednosměnné, dvousměnné, vícesměnné a nepřetržité. U zaměstnance mladšího 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti.

Rozvržení pracovní doby

Rozvržení pracovní doby v sobě zahrnuje zejména rozhodnutí zaměstnavatele (po projednání s případnou odborovou organizací či v kolektivní smlouvě) o rozvržení pracovní doby podle zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen u pracovní doby vypracovat písemný rozvrh stanovené týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději dva týdny a v případě konta pracovní doby jeden týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.

 Rovnoměrné rozvržení pracovní dobyje takové, kdy je délka pracovní doby v jednotlivých týdnech stejná. Délka směny přitom nesmí být delší než 12 hodin, může být ale v jednotlivých pracovních dnech různě dlouhá, avšak součet délky směn v jednotlivých týdnech musí být stejný.

 Nerovnoměrné rozvržení pracovní dobyje v případě, pokud je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, že v některých týdnech je kratší a v jiných delší než stanovená týdenní pracovní doba, ale v rámci stanoveného období maximálně 26 týdnů po sobě jdoucích se průměrná týdenní pracovní doba rovná délce stanovené týdenní pracovní doby. V kolektivní smlouvě je možné vymezit toto období až na 52 týdnů po sobě jdoucích.

 Pružné rozvržení pracovní dobyzahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období 26 týdnů, popř. 52 týdnů dle kolektivní smlouvy.

 Konto pracovní dobyumožňuje určitým typům zaměstnavatelů určených v zákoníku práce, aby zaměstnanci v pracovním poměru přiděloval práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě, ale zároveň mu vyplácel stálou mzdu. I při použití konta pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Zaměstnavatel musí tento způsob rozvržení pracovní doby zavést a upravit výhradně v kolektivní smlouvě, pokud u něj působí odborová organizace, popřípadě ve vnitřním předpisu u zaměstnavatele, u něhož nepůsobí odborová organizace. U konta pracovní doby musí zaměstnavatel vést účet pracovní doby a účet mzdy zaměstnance.

Zkrácená vs. kratší pracovní doba

Jaký je rozdíl mezi zkrácenou a kratší pracovní dobou? Jedná se o rozdílné právní pojmy, přičemž zkrácenou pracovní dobou se rozumí stanovená týdenní pracovní doba zkrácená pod zákonný rozsah na základě kolektivní smlouvy či vnitřního předpisu. Ke zkrácení pracovní doby dochází vždy bez snížení mzdy. Naproti tomu kratší pracovní doba je sjednána dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Dohoda může být učiněna v pracovní smlouvě nebo v jiném pracovněprávním dokumentu. Dohoda o kratší pracovní době může být sjednána na dobu určitou i neurčitou. Nejedná se však o stanovenou týdenní pracovní dobu a zaměstnanci přísluší mzda nebo plat odpovídající takto sjednané kratší pracovní době.

Příklad:

Zaměstnankyně pečující o dítě požádá zaměstnavatele o kratší pracovní dobu. Je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět?

Ano, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody. V případě zaměstnanců pečujících o dítě mladší 15 let, těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, jež se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II–IV, o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Práce přesčas

Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v zákoníku práce i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad zákonný rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Práci přesčas nemohou vykonávat mladiství a těhotné ženy. Zaměstnankyním a zaměstnancům pečujícím o dítě mladší jednoho roku věku nemůže zaměstnavatel práci přesčas nařídit.

Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci i příplatek, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Mzda/plat, příplatek ani náhradní volno nepřísluší zaměstnanci, je-li mzda sjednána či plat určen již s přihlédnutím k případné práci přesčas včetně uvedení sjednaného rozsahu práce přesčas.

Příklad A:

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem mzdu s přihlédnutím k práci přesčas v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok. Je tento postup správný?

Ano, mzdu lze sjednat se zaměstnancem s přihlédnutím k případné práci přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců v mezích celkového rozsahu práce přesčas, tj. 416 hodin za kalendářní rok.

Příklad B:

Zaměstnavatel sjednal práci přesčas se zaměstnankyní pečující o dítě mladší jednoho roku věku. Je to možné?

Ano, zaměstnancům a zaměstnankyním pečujícím o dítě mladší jednoho roku nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit, ale lze ji s nimi sjednat.

Pracovní pohotovost

Pracovní pohotovost je doba, v níž je zaměstnanec připraven na jiném dohodnutém místě, odlišném od pracovišť zaměstnavatele, k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se na tom se zaměstnancem dohodne a současně sjedná rozsah konané pracovní pohotovosti. Za výkon práce v době pracovní pohotovosti náleží zaměstnanci mzda nebo plat. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Pokud bude v rámci pracovní pohotovosti splněna podmínka, že výkon práce v rámci pracovní pohotovosti je nad rozsah stanovené týdenní pracovní doby, jde o práci přesčas a zahrnuje se do limitů práce přesčas.

Noční práce

Je to práce konaná v noční době, tedy v čase mezi 22. a 6. hodinou. Zaměstnancem pracujícím v noci je ten, který během noční doby odpracuje nejméně tři hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů. Prací v noci nelze zaměstnávat mladistvé. Za dobu noční práce přísluší zaměstnanci i příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku za podmínky, že tato jiná minimální výše příplatku za noční práci, tj. i v nižší výši, včetně způsobu jejího určení, bude sjednána v kolektivní smlouvě nebo individuální smlouvě (pracovní nebo jiné).

Příklad: 

Zaměstnanec pracuje 2× týdně i po 22 hod cca 2 hodiny a nedostal od zaměstnavatele příplatek za noční práci. Je tento postup správný? 

Nikoliv, jelikož příplatek přísluší za jakýkoliv rozsah práce v noční době. Někteří zaměstnavatelé nesprávně podmiňují právo na příplatek za noční práci naplněním institutu zaměstnance pracujícího v noci.


Prihlásiť