Nanotechnologie bez předsudků

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 9/2009

Ještě ani zdaleka nedozněla diskuse o potravinářském využití geneticky modifikovaných organismů (GMO), a na obzoru (spíš ale daleko blíž) je už téma obdobné – potravinářské využití nanotechnologií. Bylo by přitom velmi žádoucí vyvarovat se komunikačních chyb provázející GMO, totiž postavit informovanost laické veřejnosti na iracionálních emocích, které odmítají z principu vše neznámé a nové.

Co jsou to nanotechnologie

Hned zpočátku je třeba konstatovat, že potraviny, jejich obaly a celé spektrum jiných výrobků denní spotřeby již komponenty na bázi nanotechnologií v některých případech obsahují. Jen o tom většina lidí neví, protože zejména v potravinářství panují (i díky „odkazu GMO“) částečné obavy z toho, jak by spotřebitel na takové informace reagoval.
Podle řady odborníků mohou nanotechnologie představovat revoluci zejména co do nových vlastností produktů touto technologií vyrobených. Podle jiných ale existují dosud neprobádaná rizika. Nanočástice totiž mohou nekontrolovatelně pronikat do lidského organismu, prostupovat buněčnou stěnou a jen obtížně se pak z organismu vylučovat ven.
Otázkou je, co se stane, když se v organismu nahromadí. Na druhou stranu se již naše těla s takovou situací musí vyrovnávat řadu let – nanočástice jsou obsaženy všude kolem nás, například jako součást zplodin výfukových plynů z motorů nebo zplodin vznikajících při spalování uhlí. Nanočástice jsou navíc obsaženy ve výrobcích, které mají image produktů pomáhajících zdraví – například v opalovacích krémech s UV faktorem.
Dosavadní vědecké práce na téma nanotechnologie přitom konstatují zcela rozporuplné závěry. Na jednu stranu prokazují, že nanomateriály mohou být toxické a mohou mít na lidský organismus neočekávaně negativní účinky, výzkum ale také potvrdil, že postupy vytváření nanočástic a jejich zpracování nemusí nezbytně vytvářet produkty se škodlivými účinky a naopak toxicita některých látek (například selenu) se může významně snížit, jestliže se velikost jeho částic sníží na úroveň nano.

Možnosti využití

Jednou z možností využití nanotechnologií, které by byly v zájmu spotřebitele, je již postupně zkoušená možnost prostřednictvím nanosenzorů monitorovat měnící se složení potravin v případě, že se začínají kazit. Například měnící se molekulární složení mléka by se prostřednictvím nanočástic zabudovaných do obalu opticky projevilo změnou jeho barvy (obalu). Obecně by tedy byly nanočástice využitelné k informaci o kvalitě prodávaných potravin. V zahraničí se již vyrábějí plastové obaly na pivo, v nichž přítomné nanočástice prodlužují jeho trvanlivost na šest měsíců a cílem je dosáhnout osmnácti měsíců. Principem je v zásadě stabilizace molekul kyslíku.
Nanosenzory jsou také schopny zaznamenávat přítomnost nebezpečných mikroorganismů, mimo jiné Escherichia coli, Listerií, Campylobacter a Salmonell. Také v tomto případě spočívá využití nanočástic v jejich přítomnosti v obalech potravin a změně barvy obalu v okamžiku, kdy se mikroorganismy pomnoží nad únosnou mez. Velikost plísní a bakterií se přitom měří obvykle právě v nanometrech. A právě skutečnost, že všechny plísně a bakterie jsou větší než několik nanometrů, dává vědcům naději při využití nanotechnologií při léčbě různých nemocí. Nejvíce se přitom mluví o prevenci rakoviny.
Téměř jako sci-fi zní projekt jedné anglické společnosti, jehož cílem je operativní reakce na poptávku po zboží ve skladech obchodníků. Princip technologie spočívá v tom, že malá tělíska jsou potažena bílými nanočásticemi na jedné straně a černými nanočásticemi na straně druhé. Následně, prostřednictvím elektronického nebo magnetického signálu, je nastavena vhodná strana. Pokud se například snižuje poptávka po mléku, může skladový manager vyslat radiový nebo elektronický signál a vydat pokyn k odpovídajícímu snížení ceny.
Mimo potravinářství se nanotechnologie na trhu již v praxi prosadily. Využívá je elektronický, kosmetický, farmaceutický i oděvní průmysl. I u nás jsou k dostání ponožky protkané nanočásticemi stříbra s antibakteriálním účinkem.
Kromě několika nanopotravin, které jsou v současné době na trhu, je více než 135 aplikací nanotechnologie v potravinářském průmyslu v různém stadiu vývoje. Výzkumem nanotechnologií v potravinářství se přitom zabývá přes 200 společností na světě. Mezi dvaceti nejaktivnějšími je pět společností, které spadají mezi deset největších potravinářských a nápojových korporací. Jde mimo jiné o Nestlé, Coca Colu či Unilever.

Příspěvek českého předsednictví v EU

Oblast nanotechnologií byla i jedním z četných témat českého předsednictví v EU. Podle bývalého prvního náměstka ministra zemědělství Ivo Hlaváče, který drtivou většinu jednání v oblasti agropotravinářské za českou stranu vedl, šlo především o to vytvořit pro nanotechnologie (a také klonování) základní legislativní rámec. „Potraviny vyrobené za pomoci nanotechnologií i klonování již zcela reálně na trhu existují, jejich uvádění na trh, označování a parametry výroby ale nemají žádná jasná pravidla. Naší snahou proto bylo, aby byl přijat ‚jízdní řád‘ legislativních kroků, které by měly tato pravidla vytvořit. To se nám podařilo,“ konstatoval Hlaváč.
Klíčová informace pro spotřebitele přitom zní: potraviny vyrobené za pomoci nanotechnologií budou jako takové označeny na svých obalech. V podstatě obdobně jako je tomu v případě potravin vyrobených prostřednictvím biotechnologií, tedy s obsahem GMO.

Petr HAVEL

Název nanotechnologie vychází z využití velmi malých částic při výrobě potravin, jejich obalů a obecně veškerého spektra výrobků z dalších oblastí. Předpona „nano“ je jednotkou označující jednu miliardtinu metru (10 na mínus devátou metru) a zapisuje se jako 1 nm. Jako nanočástice pak označujeme komponenty, které jsou většinou menší než 100 nanometrů, což je pro ilustraci osmsetkrát méně, než je tloušťka lidského vlasu.

Prihlásiť