Životní pojištění: Poslouží, či balamutí?

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2020 Obsah březnového dTestu

Publikované v časopise 2/2020

Říká se, že lidský život má nevyčíslitelnou hodnotu. Avšak existuje odvětví, jež dokáže i zdánlivě nevyčíslitelnému přiřadit zcela konkrétní číselnou podobu. Je jím pojišťovnictví – branže, v níž je možné pomocí „kouzel“ pojistné matematiky vyčíslit naprosto vše, cenu života nevyjímaje. Výsledkem je poté produkt životního pojištění, který není na českém pojistném trhu žádným nováčkem. Možná je spojen i s vaším jménem – jste si však jisti, že jej máte nastavený optimálně a poskytuje vám tak patřičnou ochranu?

Když se řekne „životní pojištění“, co se vám pod tímto pojmem vybaví? Pravděpodobně jistý pojistný produkt uzavřený u specializovaného pojistitele či jeho zprostředkovatele. Tato odpověď je zcela správná, pouze není úplná. Životní pojištění totiž nelze chápat jako jednu konkrétní pojistnou ochranu „střežící“ naše životy, nýbrž jako souhrn několika různých rizik, z nichž je daný produkt poskládán. Nejčastěji se jedná o pojištění pro případ smrti, pojištění pro případ dožití či úrazové pojištění uzavřené jako doplňková ochrana v rámci jedné smlouvy. Do odvětví životních pojištění se podle zákona dále řadí například pojištění důchodu nebo pojištění svatební.

Kdy se vyplatí smlouvu o životním pojištění aktualizovat?

V podstatě pokaždé v případě větších životních změn souvisejících s vašimi financemi. Pojistné částky, které jste měli nastavené coby jednotlivci na počátku pracovní kariéry, již totiž jistě nebudou dostačovat ve chvíli, kdy postoupíte na vyšší pracovní pozici či si pořídíte rodinu. Mimo takové podstatné milníky je obecně doporučeno pojistnou smlouvu zhruba každých pět let zrevidovat tak, aby odrážela vaše aktuální životní potřeby.

Co se naopak značně nedoporučuje, je ukončení pojištění v prvních letech jeho trvání. To vyjde velice nevýhodně z toho důvodu, že z počátku jsou z vloženého pojistného hrazena pojistná rizika a správní náklady, nikoliv tvorba kapitálové hodnoty či investic.

Potřeba jistoty

Nezbytnost zajištění finančně nezaopatřených členů rodiny v případě, že se o ně nebude moci starat dosavadní živitel, si uvědomovala již starověká civilizace. Tehdy se k pokrytí těchto potřeb užívaly nejrůznější metody, a přestože byly také často postaveny na principu sounáležitosti a vzájemnosti, za první životní pojišťovnu dnešního typu můžeme označit až britskou Hand in Hand Fire and Life Insurance Society založenou na sklonku 17. století. Právě toto prvenství je možná důvodem, proč je dodnes po této službě ve Velké Británii obrovská poptávka a země má tak velice vysokou propojištěnost.

Životní pojištění se na území tehdejších zemí Koruny české začalo rozšiřovat počátkem 19. století – nejprve jej nabízely rakouské pojišťovny, zanedlouho je však následovaly i ústavy české. A jak se této službě daří u nás v současnosti? Ačkoliv čeští spotřebitelé dlouhodobě preferují především segment neživotního pojištění, poptávka po pojištění životním se i díky jeho neustálému přizpůsobování se aktuálním potřebám trhu dá označit za neklesající a poměrně stabilní.

K čemu přesně tedy životní pojištění svým klientům slouží? Hlavním účelem je finanční zabezpečení osob závislých na živiteli rodiny (pojištěném) v případě jeho úmrtí. Krytí tohoto rizika bylo primárním cílem produktu, již před dávnou dobou jej ale následoval další z dnes značně atraktivních záměrů, a to využít jej jako alternativní nástroj krytí potřeb ve stáří. Takzvané dožití, jak se riziko nazývá, umožňuje prostřednictvím spořicí (rezervotvorné) složky produktu kumulaci prostředků až do dosažení předem stanoveného věku pojištěného. Je tedy možné si tímto způsobem spořit na stáří, nicméně zároveň je třeba mít na paměti, že se nejedná o spořicí, nýbrž pojistný produkt, a prvořadá je tak vždy pojistná ochrana.

Kapitálové vs. investiční

Konstrukce pojistného produktu se odvíjí nejen od skladby rizik, kterou si klient navolí, ale také od využití prostředků, jež nejsou použity na krytí rizika nebo na úhradu správních nákladů. V této souvislosti rozlišujeme dva základní typy životního pojištění – a to kapitálové a investiční. Jaké bychom mezi nimi našli odlišnosti?

Kapitálové životní pojištění (KŽP) zahrnuje kromě pojistné ochrany pro případ smrti nebo dožití také prostor pro zhodnocování prostředků. Část vašich peněz totiž putuje na tvorbu kapitálové hodnoty, což jsou finance vyplácené po skončení pojištění. Zhodnocují se takzvanou technickou úrokovou mírou, kterou si lze představit jako garantovaný výnos. Obecně lze tento typ pojištění doporučit těm klientům, kteří rozhodovací pravomoci raději přenechají pojistiteli (do tvorby kapitálové hodnoty nelze aktivně zasahovat) a také preferují místo rizika jistotu (garance kladného zhodnocení). Nevýhodou KŽP je ovšem nízká míra výnosů. Technická úroková míra ne vždy stačí k pokrytí inflace a reálný čistý úrok se tak často pohybuje jen několik desetin procenta nad nulou.

Investiční životní pojištění (IŽP) v sobě taktéž kloubí prvky pojistné ochrany a zhodnocování vložených prostředků. Na rozdíl od pojištění kapitálového jsou však peníze investovány do podílových fondů, kde jsou za ně nakoupeny podílové jednotky a ty jsou pak pojišťovnou vloženy na účet klienta. Zákazník si obvykle může vybrat z nabídky několika konzervativnějších či dynamičtějších fondů, investiční riziko si ovšem nese sám. To v praxi znamená, že jej při skončení pojištění nečeká žádný zaručený výnos, ba naopak je zde možnost záporného zhodnocení. Na druhou stranu má však v průběhu trvání smlouvy možnost měnit rozložení finančních prostředků mezi vybranými fondy a v případě úspěšných investic vydělat více než u KŽP.


Co do balíčku?

Slučovat několik rizik do jednoho pojistného produktu je oblíbenou a praktickou metodou jak na straně zákazníků, tak pojistitelů. A je to právě životní pojištění, které má v tomto ohledu opravdu co nabídnout. Co všechno lze jednou smlouvou pojistit? Obvyklou skladbou balíčku bývá pojistná ochrana proti následujícím rizikům:

  •  smrt následkem nemoci nebo úrazu,
  •  úraz bez trvalých následků,
  •  trvalé následky úrazu,
  •  trvalá invalidita (II. nebo III. stupně),
  •  závažná onemocnění,
  •  pracovní neschopnost,
  •  hospitalizace,
  •  splácení úvěru při ztrátě příjmu.

Podle jakých kritérií rizika do balíčku vybírat? Každá z uvedených situací je sice nepříjemná, avšak nenechte se ovládnout obavami a následnou myšlenkou „raději pojistím všechno“. Vyberte si pouze takové scénáře, jejichž následky by skutečně ohrozily váš životní standard. Obecně se tedy jedná o výpadky příjmů s dlouhodobým dopadem způsobené například závažným onemocněním či trvalou invaliditou.

Aby vaše pojistná ochrana skutečně plnila ochrannou funkci, nestačí pouze zvolit „správná“ rizika, ale také nastavit optimální pojistné částky. Například u stěžejního rizika produktu – smrti pojištěného je doporučeno stanovit pojistnou částku alespoň ve výši čtyřnásobku čistého ročního příjmu. Tedy v případě pojistné události by vaši blízcí měli čtyři roky na to, aby se vypořádali s výpadkem vašeho příjmu.

Poněkud odlišně probíhá nastavení optimální částky kupříkladu u pojištění pracovní neschopnosti. To je totiž založeno na „denních dávkách“, jinými slovy pojištěný dostává sjednanou částku za jednotlivé dny. Jak vysoká by měla být? Vypočítá se tak, že se od čisté mzdy odečte maximální výše měsíční nemocenské a tento rozdíl se dále vydělí 30 dny. Výsledkem je maximální denní dávka, která by vám náležela. Není však nutné stanovovat skutečně tuto horní hranici, zvolit si můžete i částku nižší.

S podobnou konstrukcí pojistného plnění (na bázi denních dávek) se můžete setkat například i u pojištění hospitalizace, jež se často vztahuje nejen na nemocniční, ale i na lázeňská či léčebná zařízení, nebo u pojištění doby nezbytného léčení úrazu.

Abyste nemuseli „googlit“

K životnímu pojištění se vztahuje také několik specifických termínů. Mnoho pojistníků si jejich význam vyhledává až v momentě, kdy nastane pojistná událost. To ovšem není nejšťastnější přístup, neboť na znalosti těchto pojmů závisí nastavení celého produktu. Které termíny se vyplatí znát již při uzavírání smlouvy?

  • Čekací doba (karenční doba) – jde o jakési „liché období“, během něhož pojistitel nevyplácí pojistné plnění. Jedná se zpravidla o několik prvních dnů po pojistné události a účelem je vyloučení menších škod z pojistného plnění. Často se uplatňuje u pojištění na bázi denních dávek, tedy například v případě pojištění pracovní neschopnosti či doby nezbytného léčení úrazu.
  • Progresivní plnění – váže se k pojištění trvalých následků úrazu a znamená násobené pojistné plnění. Pro klienta je proto vždy výhodnější sjednávat toto progresivní, nikoliv lineární plnění, a to i přesto, že se projeví zvýšeným pojistným.
  • Obmyšlený – osoba či osoby uvedené v pojistné smlouvě jako příjemci pojistného plnění v případě smrti pojištěného. Nejsou-li obmyšlené osoby předem určeny, řídí se výplata zákonným pořadím podle dědického řízení.

Prihlásiť