Služby pro seniory

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 3/2019

Důchodový věk je bezesporu obdobím bohatým na životní zkušenosti a je právem spojen s respektem a úctou. S postupujícím věkem však můžou u některých seniorů a seniorek narůstat zdravotní problémy a omezení, která vyžadují zvýšenou péči. Senioři i jejich rodinní příslušníci pak mohou využívat řadu služeb napomáhajících tyto potíže zvládnout.

Populace nejen v České republice, ale i v dalších rozvinutých evropských zemích postupně stárne. V kontextu současné ekonomické teorie se považuje za seniora člověk starší 65 let. Na kvalitu života v tomto věku má vliv mnoho faktorů, jako je například zdravotní stav (po tělesné i duševní stránce), sociální a rodinné zázemí nebo finanční možnosti.

Zřizovatelem sociálních služeb pro seniory, které si v tomto článku blíže představíme, mohou být státní nebo neziskové organizace. Jejich přehled najdete v Registru poskytovatelů sociálních služeb na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí – iregistr.mpsv.cz. Pro úspěšné vyhledání vhodné pomoci stačí zadat kraj a druh sociální služby. Některé ze služeb, například odborné sociální poradenství, jsou poskytovány bezplatně, ostatní jsou za úhradu, na kterou je doporučeno využívat příspěvek na péči.

Sociální služby

Sociální služby pro seniory samotné i osoby o ně pečující jsou velmi rozmanité. Kromě již zmíněného odborného poradenství mohou využít pečovatelskou službu: např. k pomoci při nákupech, osobní hygieně nebo pomoci při zajištění stravy. Služba osobní asistence je velmi podobná pečovatelské službě s tím rozdílem, že pečovatelskou službu je možno využívat v domácnosti seniora jen v předem dohodnutém časovém intervalu, kdežto osobní asistence se poskytuje během celého dne bez časového omezení. Asistent nebo asistentka za seniora nevykonává potřebné či dohodnuté činnosti, pouze mu v nich pomáhá.

Dennítýdenní stacionáře pro seniory poskytují odbornou péči pro osoby, jež nemohou vzhledem ke své situaci zůstat doma bez potřebné péče. Jak název napovídá, existují denní stacionáře, otevřené pouze přes den, a týdenní stacionáře, které poskytují celotýdenní ubytování a jsou otevřené zpravidla od pondělí do pátku.

Delší pobyty pak umožňují odlehčovací služby, kde je péče poskytována na delší časové období a po celých 24 hodin denně. Pečující osoby mohou těchto služeb využít např. při vlastních zdravotních obtížích, pocitech vyčerpání a potřebě delšího odpočinku nebo během dovolené.


Ceník sociálních služeb

Podle vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách č. 108/2006 Sb. je maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb osobní asistence, pečovatelské služby, denního stacionáře a odlehčovací služby 130 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění péče. V případě týdenních stacionářů se jedná o částku 210 Kč za den včetně péče a nákladů na ubytování. U všech zmíněných služeb je potřeba také počítat se stravným, jehož maximální výše činí 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně tří hlavních jídel (snídaně, oběd, večeře).

Zdravotní služby

Domácí zdravotní péče (též ošetřovatelská služba neboli home care) znamená poskytování odborné péče kvalifikovaným zdravotnickým personálem přímo v domácnosti seniora. Tím se odlišuje od pečovatelské služby a osobní asistence, které nevykonává zdravotník, a nejsou v nich zahrnuty žádné zdravotní úkony. Domácí zdravotní péče je poskytována často v návaznosti na ukončení hospitalizace nebo na vyžádání ošetřujícího lékaře a je hrazena zdravotní pojišťovnou. Někteří poskytovatelé nabízejí zdravotnické služby i nad rámec úkonů hrazených pojišťovnou, ale pak jsou již plně hrazeny uživatelem.

Hospice

Hospic je zdravotnicko-sociální zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby. Poskytuje paliativní péči (zmírnění bolesti i duševního strádání) pacientům, jejichž odhadovaná délka dožití se pohybuje v řádu měsíců nebo týdnů.

Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců – míst pro odpočinek poutníků, která vznikla ve 4. století. Hlavním smyslem hospiců je zlepšit kvalitu života v konečné fázi nemoci a umožnit tak důstojný závěr života pro samotného klienta i jeho nejbližší okolí. Pracovníci hospiců poskytují umírajícím a jejich rodinám rovněž psychologickou a duchovní podporu. Hospice mají podobu lůžkových zařízení nebo ambulantní služby, někdy označované také jako mobilní hospic, kdy ošetřovatelský tým dochází za pacientem domů. Hospicovou péči a služby s ní spojené již částečně hradí zdravotní pojišťovny.

Tísňová péče

Cílem systému tísňové péče je poskytnout zejména seniorům, ale i lidem se zdravotním postižením pomoc při potížích jako jsou pády, nevolnosti nebo zhoršení zdravotního stavu. V případě úrazu nebo pádu stačí, když senior stiskne tlačítko, které má u sebe ve formě náramkových hodinek nebo tlačítka na přívěsku na krku. Po stisknutí tlačítka je ihned spojen s operátorem, který přivolá pomoc a informuje rodinné příslušníky. Odborná pomoc je zajištěna nepřetržitě 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Služba se poskytuje za úhradu, avšak některé městské části na zřízení stanice tísňové péče přispívají a to i v plném rozsahu. Maximální výše úhrady za poskytování tísňové péče se rovná skutečným nákladům na provoz a pohybuje se nejčastěji kolem 400 Kč měsíčně.

Trávení času ve společnosti

Pro aktivní seniory, kteří rádi tráví svůj čas ve společnosti ostatních lidí, jsou vhodné kluby pro seniory. Jejich činnost bývá často spojena s nabídkou různých kulturních akcí, odborných přednášek či besed. Cílem těchto aktivit je společné setkávání a aktivizace seniorů. Ti také mohou podle svých možností sami organizovat program nebo se podílet na jeho přípravě. V rámci této služby bývají pořádány například poznávací zájezdy, společné rekreace a vzdělávací akce (např. počítačové kurzy, jazyková výuka apod.). Zřizovateli klubů pro seniory bývají obce, domovy pro seniory i neziskové organizace.


Svépomocné skupiny pro pečující

Svépomocné skupiny tvoří lidé pečující o seniora, kteří se potýkají s obdobnými problémy. Pro pečující je přínosné a úlevné strávit čas s lidmi, kteří jsou ve stejně náročné situaci, vyměňovat si s nimi zkušenosti i zpětnou vazbu a nacházet ujištění, že v tom nejsou sami. Na setkávání svépomocných skupin jsou často zváni také odborníci z řad lékařů, psychologů nebo právníků, s nimiž je možné mnohé problémy konzultovat.

Žádost o příspěvek na péči

Jak už bylo výše řečeno, na pokrytí nákladů za služby pro seniory je možné využít příspěvek na péči. Žádost o něj vyřizuje úřad práce v místě bydliště, zpravidla v místě trvalého pobytu žadatele o příspěvek. Po podání žádosti sociální pracovník úřadu práce provádí tzv. sociální šetření v domácnosti seniora, při kterém zjišťuje jeho individuální schopnosti. Důraz je kladen na činnosti, které sám nezvládá nebo je zvládá pouze za pomoci jiné osoby. Patří sem stravování, oblékání a obouvání, schopnost vykonávat fyziologické potřeby, mobilita (schopnost vstát z postele a ulehnout do ní, schopnost chůze), orientace (schopnost orientovat se pomocí zraku a sluchu), komunikace, tělesná hygiena, péče o zdraví (schopnost dodržování předepsaného léčebného režimu např. podávání léků), péče o domácnost a osobní aktivity.

Každá informace je důležitá

Posudkový lékař vytvoří odborný posudek na základě zprávy ze sociálního šetření a vyjádření žadatelova praktického lékaře. Je velmi důležité, aby měl praktický lékař k dispozici všechny zprávy od ostatních specialistů a aby sociální šetření v domácnosti seniora bylo provedeno velmi pečlivě. Do zprávy o šetření má osoba, která žádost podává, právo nahlédnout. Na základě tohoto posudku pak krajská pobočka úřadu práce vydá rozhodnutí, zda a v jaké výši příspěvek na péči přiznává.

Příspěvek na péči má čtyři stupně: čím více životních potřeb žadatel o příspěvek nezvládá, tím vyšší stupeň závislosti by mu měl být přiznán. Výše příspěvku na péči se pohybuje od 880 do 13 200 Kč za měsíc a to podle stupně závislosti. S výplatou příspěvku na péči se pojí také povinnosti. Je třeba uvést pečující osobu (např. někoho z příbuzných) nebo sociální službu (např. denní stacionář nebo pečovatelskou službu). Stejně tak je potřeba informovat pracovníky úřadu práce o všech změnách, které mohou během doby vyplácení příspěvku na péči nastat (např. pobyt v nemocnici – po tuto dobu je výplata příspěvku na péči pozastavena).

Anketa

Jak fungují služby pro seniory v praxi, jsme se ptali pracovnic některých pomáhajících organizací či úřadů.

Jakým způsobem pomáhá vaše sociální služba seniorům?

Šárka Svobodová, vedoucí denního stacionáře v Praze 7: Naše služba denního stacionáře pomáhá během dne odlehčit rodinám pečujícím o seniory s demencí (Alzheimerovou demencí nebo vaskulární) od 24hodinové péče o seniora. Naši službu nabízíme každý všední den od 7 do 17 hodin. Pečující může bez obav o svého blízkého chodit do zaměstnání nebo využít volného času pro odpočinek.

Během dne v denním stacionáři probíhají různé aktivity: aktivity běžného dne, čtení denního tisku, cvičení na židlích, trénování paměti, canisterapie, taneční dopoledne, mezigenerační setkávání s dětmi z MŠ, hudební dopoledne, společenské hry, reminiscence atd.

Mgr. Terezie Šmídová, manažerka sociálních služeb neziskové organizace Život 90: Pečovatelská služba Života 90 je terénní sociální služba. Naše pečovatelky pomáhají v domácnostech s jednotlivými běžnými úkony, které již senioři sami nezvládají. Patří k nim především péče o vlastní osobu: pomoc při oblékání a svlékání, pomoc při přesunu na lůžko, vozík apod., pomoc při podávání jídla a pití. Pečovatelky pomáhají také při osobní hygieně (sprchování, koupání, pomoc při péči o vlasy, nehty, při použití WC) nebo při zajištění stravy (nákup, příprava jídla a pití, podání jídla a pití). Dále pomáhají při zajištění chodu domácnosti (běžný úklid, nákup, žehlení a praní prádla), doprovázejí klienty na úřady či procházky, mohou též doprovodit k lékaři. Pečovatelky nepomáhají jen s činnostmi, na které senior již nestačí, ale pomáhají jim i zpříjemnit volný čas, například jim předčítají, hrají s nimi společenské hry apod. Protože pracovní čas pečovatelek nedokáže pokrýt celý rozsah těchto potřeb, v případě zájmu klienta můžeme zprostředkovat kontakt s našimi dobrovolníky v rámci projektu Přátelské návštěvy, kteří tyto potřeby pomáhají realizovat.

S jakými problémy pečujících rodin se ve své praxi nejčastěji setkáváte?

Šárka Svobodová: Rodiny nebo pečující přicházejí se seniorem do denního stacionáře většinou na poslední chvíli, kdy už jsou na pokraji svých sil a službu jim doporučil lékař nebo ji našli na internetu. Péče o seniora s Alzheimerovou demencí je velmi náročná a proto je důležité, aby si rodiny uměly říct o pomoc.

Pečující poměrně často volají s dotazem, kdy nám mohou přivézt svého příbuzného na pobyt. Vysvětlujeme pečujícím rozdíly mezi pobytovými a ambulantními sociálními službami. Příbuzní seniorů mají také představu, že mohou využít pouze jednu službu z Pečovatelského centra Prahy 7. Vždy jim vysvětlím, že jsme provázáni a všechny služby mohou mezi sebou krásně kombinovat. Příklad: rodina klientky odjíždí na 14denní dovolenou a neví, co má dělat se svou maminkou, která chodí do denního stacionáře, ale po zbytek dne a během víkendů již nemůže zůstávat sama doma. Navrhla jsem po dobu 14 dnů sociálně odlehčovací centrum kde je celodenní pobyt a do stacionáře by klientka jezdila 2× v týdnu jak byla zvyklá. Náš denní stacionář je ambulantní služba, která je určena pro seniory se středně pokročilou a rozvinutou demencí. Bohužel se toto postižení přes veškerou péči postupem času zhoršuje a naše služba již pak není vhodná pro seniory s těžkou demencí. Zde se setkáváme s největším problémem, co dál? Většina pečujících má pocit, že denní stacionář vše vyřeší a nehledají navazující sociální službu, pokud se rozhodnou nepečovat o seniory doma. Pečující také hodně často nevědí, že je možnost požádat o příspěvek na péči, ze kterého se následně hradí sociální služby.

Terezie Šmídová: Co se týče pečujících rodin, zaznamenáváme problémy se získáváním dostatečných informací, které jim mohou pomoci péči ulehčit. Ne vždy mají představu, co vše péče obnáší. Často vše začínají řešit až při úrazu, náhlém zhoršení zdravotního stavu seniora či plánu propuštění seniora z hospitalizace domů. Nezřídka chybí zručnosti nutné pro fyzickou péči, ne vždy má rodina dostatečné finanční zázemí (zvláště v případě opuštění zaměstnání a zdlouhavého procesního řízení v žádosti o příspěvek na péči), neorientují se v seznamu služeb a dávek sociálního systému. Problémem je též skloubení pracovního a soukromého života s péčí o blízkého. Příbuzní se mnohdy potýkají s psychickým vyčerpáním, společenskou izolací, komunikací se samotným seniorem (obzvláště v problematických vztazích), s dostatečnou komunikací a pomocí ve vlastní rodině.

Myslíte si, že současné sociální služby jsou pro rodiny pečující o seniory dostačující?

Šárka Svobodová: Z mého pohledu si myslím, že množství nabízených služeb pro pečující je dostačující. Je důležité si dopředu ujasnit, co pro svého seniora hledám. Zda chci jen pomoci během dne a vše ostatní včetně hygieny zvládnu. Nebo bude moje maminka během dne ve stacionáři a odpoledne ji odvede terénní pečovatelka domů, kde jí pomůže s vykoupáním, připomene léky a ohřeje večeři? Druhá varianta – péči o naši maminku již nejsme schopni zvládnout. Máme žádost v domově se zvláštním režimem, maminka bohužel nebude hned přijata. Můžeme dát maminku do odlehčovacího centra na tři měsíce. Pak opět pečovat doma za pomoci terénních pečovatelek a osobních asistentů.

Terezie Šmídová: Otázka je, zda současný výčet sociálních služeb v jednotlivých krajích a obcích je dostatečně zajištěn po kapacitní stránce. Například nabídka služeb osobní asistence často není dostačující, klienti mnohdy obtížně hledají organizaci, která má volná místa a může je přijmout. Ne všude je možné využít například služeb denního stacionáře, který může rodinám v péči velmi pomoci. Ve velkých městech je mnohdy naplněna kapacita odlehčovacích center (krátkodobé pobyty)…

Jaký je podle vás největší přínos svépomocných skupin pro pečující osoby?

Terezie Šmídová: Díky svépomocným skupinám pro pečující osoby je možné nalézt mnoho potřebného pochopení a porozumění. Tvoří je lidé se stejným problémem, a právě díky nim se lze seznámit s příběhy jiných osob, které prožívají to samé, a vzájemně se podpořit při péči o seniora. Mají možnost si vyměnit zkušenosti v různých situacích i problémech.

Bc. Klára Šenkyříková, sociální pracovnice Diakonie ČCE v Brně: Podle mého názoru a vlastně i podle vyjádření účastníků je největší benefit v tom, že se na setkáních mohou otevřeně bavit o každodenních situacích, které přináší péče o blízkého člověka. Že zde mají bezpečný prostor, kde mohou nalézt úlevu, sdílet pocity z často náročných situací s lidmi, kteří mají podobné zážitky. Je pro ně osvěžující, slyšet od někoho jiného, že se potýká s podobnými radostmi i strastmi. Důležité je pro ně vědomí, že na to nejsou sami. Vzájemně se zde mohou inspirovat, jaký přístup k nemocnému pomáhá jednomu a co platí na jiného. Pomáhají si s konkrétními těžkými situacemi, s nimiž si některý z účastníků neví rady.

Nejde zde o to, abychom jim já a můj kolega řekli, jak mají co dělat, ale aby si právě pečující předávali ověřené zkušenosti a rady, které pomohly jim, a inspirovali tak ostatní.

V jakém počtu se vaše skupina obvykle schází?

Terezie Šmídová: V naší skupině se schází měsíčně až 35 účastníků, na jednom setkání je jich okolo osmi. Během roku ve skupině trochu přibylo žen, které již o svého partnera přišly a chtějí se i nadále setkávat. Pro tento rok již tedy skupinu nevnímáme jako pouze pro pečující, ale také pro osamělé ženy či muže.

Klára Šenkyříková: Průměrný počet je šest pečujících. Je to ale proměnlivé podle aktuální potřeby a také možnosti přijít (ne vždy od nemocného mohou odejít). Menší skupinky jsou vhodnější pro individuální přístup.

Prihlásiť