Univerzální recept na zdravou snídani?

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 11/2008

Ačkoli se v poslední době doslova roztrhl novinářský pytel se zaručenými obecnými recepty na ideální stravu a specielně snídaně, bylo by velmi vhodné přistupovat k těmto, často více komerčně než dietologicky laděným informacím s potřebnou mírou obezřetnosti. Prakticky žádná z takových informací nepočítá s mnohokrát opakovanou a přece stále ne zcela komplexně vnímanou základní pravdou: Každý člověk je originál a pro každého platí něco jiného.

Je jen otázkou času, kdy se veškeré zaručené obecné recepty zhroutí jako pověstný domeček z karet. Stále více se totiž ukazuje, že nejen vzhled či charakterové vlastnosti, ale i zdravotní a stravovací dispozice jsou ryze individuální, přičemž řadu z nich není v moci člověka v průběhu života změnit.

V hlavní roli genetika

Vše podstatné má totiž na svědomí naše originální a jedinečná genetická výbava. Vědecké týmy již přitom odhalily konkrétní geny zodpovědné například za zločinecké či diktátorské sklony, geny odpovědné za nespavost nebo za homosexualitu, stejně tak jako geny snižující odolnost organismu proti HIV nebo rakovině. Bohužel jde stále ještě o jednotlivé články téměř nekonečného řetězce vlivů a souvislostí a právě v individuálních dispozicích organizmu v reakcích na tu kterou potravinu zatím mnoho světel poznání nesvítí. Úplná tma ale není.
Vědci již například zjistili, že chuť k jídlu podporuje více než dvacet chemických látek, nejčastěji hormonů, a zhruba stejný počet chuť k jídlu zase potlačuje. Objevili také látku zvanou ghrelin, která je podle všeho pro intenzitu chutě k jídlu (nejen) pro člověka rozhodující. Jak je to všechno složité, ilustruje skutečnost, že tato látka je sama tvořena z celkem 28 aminokyselinových zbytků.
Jak jsou ale taková poznání podstatná, dokázal nedávno tým vědců z prestižního Institutu Johna Hopkinse. Ten totiž popsal technologii, která může účinky ghrelinu výrazně snížit, a tím snížit touhu organismu cpát se jídlem. Samozřejmě s daleko vyšším efektem, než jsou všechny možné „zaručené“ diety. A bez regulace skladby jídelníčku.

Význam dětských snídaní

Samozřejmě to neznamená, že bychom měli, zvláště na nejmladší generaci, páchat dietologické harakiri. Na druhou stranu ale není bezpodmínečně nutné podléhat novodobým módním trendům a považovat je za všespasitelné řešení. Kdybychom se v minulosti stravovali tak nezodpovědně, jak se to snaží řada novodobých dietologických „odborníků“ prezentovat, patrně bychom již na tomto světě nebyli. To platí pro stravování obecně, a tedy i pro stravování dětí a pro jejich dietologicky správné snídaně jako stravu, která startuje organismus do nového dne. V tomto smyslu je snídaně skutečně důležitá a v zásadě platí i dnes tolik zdůrazňovaná teze, že pravidelná snídaně snižuje riziko obezity. I tak je ale třeba si pamatovat: Ne u všech.
Pár zásad přece jen zobecnit lze…

  • Dostatečný příjem tekutin. Mluvíme-li o dětech, pak podle dosavadních poznání je pro většinu juniorů nejlepší ranní tekutinou čaj; avšak čaj pokud možno ze skutečného čaje. Vyloučit není nutné ani mléko, byť je pro část populace obecně kravské mléko alergenem. Opět je ale třeba zdůraznit, že kasein v mléku obtížně snáší jen několik procent populace.
  • Čerstvé ovoce. Absolutně nejlepší startovacím pokrmem po ránu, nejen pro děti, je čerstvé ovoce. Ovoce obsahuje přírodní látky, z nichž pro dítka školou povinná jsou jako zásobárna energie důležité cukry (sacharidy), pro imunitu organismu v širším kolektivu vitamíny a pro dobré stravování vláknina.
  • Cereálie. Třetí základní součástí dětských ranních jídelníčků by měly být cereálie – typ látek, které stojí v samotném základu lidského stravování obecně od doby, kdy se z pravěkých lovců stali usedlí zemědělci. Chleba, pečivo...
  • Tuky. Poslední, sice „nepovinnou“, ale v dnešní době obecně zavedenou částí snídaně jsou tuky. Což v praxi znamená nějaký ten sýr či salám, byť z masných výrobků je částečně vhodná vlastně jen šunka.

Odhlédneme-li od všech propagačních článků a doporučení dávaných výrobci příslušných „snídaňových“ potravin a shrneme-li výše zmíněné zásady, dojdeme k závěru, že na snídani by si děti měly dát „něco na namazaný chleba či kus pečiva, k tomu kousek ovoce a něčím, po ránu spíše teplým, to zapít“. Jinými slovy – snídat zhruba tak, jak bylo v našich krajích, řekněme v polovině minulého století, do doby nástupu luxusního a širokospektrálního potravinářského zboží, běžným zvykem. To vše v praxi znamená, že rodiče by měli při výběru snídaňové stravy pro své potomky zapojit zdravý selský rozum a měli by dětem dopřát při ranní dávce potravin jistou variabilitu. Dennodenně namazaný krajíc chleba máslem prostě není terno, stejně tak jako každodenní porce müsli zapíjená mlékem.

Opakované se stává zvykem

Pravidelná obměna v rámci trojúhelníku tekutina/cereálie/ovoce je vhodná mimo jiné i proto, že si dětský organismus nezvykne na jednostranné, byť v letácích všeho typu „zaručeně optimální menu“. Následnou nutriční pastí je totiž právě u dětského organismu snaha neměnit zavedený snídaňový rituál, takže postupně vyžaduje stále stejné snídaňové ingredience. Tím se stává závislé na určité skladbě stravy, což omezuje základní stravovací zásadu: Jíst střídmě z bohatého stolu.
Neustálé opakování stejných snídaňových jídel může dokonce vyústit až v alergii, opět podle známé skutečnosti, že příliš mnoho, i té sebezdravější potraviny včetně třeba vitamínů, škodí.
To vše v praxi znamená, že je klidně možné použít na snídani tu bílý, jindy zase tmavý nebo celozrnný chléb (obdobně je tomu s pečivem) a není tedy třeba zatracovat obyčejnou housku. Stejně tak je možné pečivo či chléb namazat někdy máslem, někdy rostlinným tukem a na něj dát tu plátek sýra, jindy zas plátek šunky. Stejně tak je možné použít jablko, banán nebo třeba rajče. A jistě je možné posnídat cornflakes či zmiňované müsli.
Je přitom docela možné, že se v některých z vyjmenovaných ingrediencích rodiče do organismu svého dítěte „netrefí“ a že jej ten či onen díl snídaně nutričně zásadně neobohatí. Pestrá snídaně je však obecně menším rizikem než neustále opakovaná superzdravá snídaně, která ale nemusí mít optimální účinky. Prostě na ni nemusí mít dítě vhodné geny nebo je jeho genová výbava taková, že se zaručeně zdravá strava v organismu vůbec neprojeví.

Skutečné optimální snídaně a vůbec jídelníčky „na míru“ jsou v současné době hudbou budoucnosti. Respektive bude je možné použít teprve v okamžiku, kdy bude mít každý jedinec, lačný regulace svého stravování, přečten svůj vlastní genový základ.
Skutečný nutriční „zločin“ je tak v současné době vlastně jen jeden – stravování ve fast-foodech. Bohužel je právě tohle stále větším nešvarem, na jehož minimalizaci
nebo částečné vymýcení rodiče téměř zcela rezignují. Dílem z nedostatku času, dílem proto, že koupi hamburgrů a jejich četných „příbuzných“ nemohou vlastně v praxi zamezit. Kdyby však rodiče dokázali podíl fast-foodového stravování na celkovém příjmu potravy u svých dětí osvětovým působením významně snížit, nemuseli by tento prohřešek dohánět zdravými snídaněmi. A kdyby dokonce přinutili své potomky pravidelně sportovat, mohly by si děti dávat k snídani s trochou nadsázky cokoli. Až na ty fast-foodové produkty. Taková je, pro mnohé možná nemilá, pravda.

Petr HAVEL

 

 

 

K snídani by děti měly dostávat sýr či šunku na chléb nebo pečivo namazané máslem, případně rostlinným tukem, k tomu kousek ovoce a čaj nebo mléko. Měly by tedy snídat zhruba tak, jak bylo v našich krajích do doby nástupu luxusního a širokospektrálního potravinářského zboží běžným zvykem.


Prihlásiť