Na míru prevence působí celá řada faktorů, o nichž se nedávno ještě moc nevědělo a o nichž se odborníci dodnes dohadují, jak významná jejich role je. Jedním z nich je obsah draslíku v konzumovaných produktech. Podle Vladimíra Doležala, dietologa z České zemědělské univerzity v Praze, podíl tohoto prvku v zelenině a ovoci směrem od pólů k rovníku stoupá, protože tropické rostliny musí odolávat většímu zatížení tepla a světla a rolí draslíku je mimo jiné zabránit tomu, aby se organismus přehřál. Exotické ovoce a zelenina z tropů mají tak jiné složení minerálních látek než produkty z oblasti mírného pásma, kde žijeme. To může přinášet určité potíže. Přílišné zatížení organismu draslíkem totiž podle Doležala ústí do stavu, kdy se (v souladu s rolí draslíku v tropech) více potíme. Zatímco v jižních zemí je pocení vzhledem k potřebě vyrovnávat tělesnou teplotu žádoucí, v našich končinách, pokud se „draslíkové ovoce a zelenina“ konzumuje v zimním období, se ale potit nepotřebujeme. Pak totiž stačí jen lehké ofouknutí a nachlazení je tu.
Posláním zmíněné informace tedy je: Dávejme při konzumaci ovoce a zeleniny především v zimních měsících přednost produktům pocházejícím z prostředí, kde sami žijeme.
Například jablkům, chtělo by se říci. V zásadě to platí, jenže málokdo ví, že jablka, ale ani meruňky, švestky, hrušky a další dnes typické středoevropské ovoce nejsou u nás původní. Jak totiž upozorňuje například emeritní profesor Přírodovědné fakulty Karlovy univerzity Jaroslav Drobník, v době příchodu praotce Čecha v našich krajinách ovocné stromy prakticky neexistovaly. Odkud tedy naši předkové získávali potřebné vitamíny? Inu, především z plodů keřovitých rostlin, jako jsou maliny, borůvky, šípky, trnky, ostružiny, rybíz, angrešt, pro někoho možná překvapivě také z plodů tisu a zejména z jahod.
Pokud tedy chceme konzumovat vitamíny skutečně v souladu s přirozeným původem příslušných plodin, měli bychom se soustředit na výše zmíněné produkty a výrobky z nich. Tak by měla být prevence proti nachlazení nejefektivnější.
Na rozdíl od Doležala nevidí nicméně Drobník přímou souvislost mezi geografickým původem ovoce a zeleniny a obsahem draslíku. Vzhledem k tomu, že všechny látky získávají rostliny z půdy, je podle profesora rozhodující obsah draslíku v horninách tvořící podloží ploch, na nichž se ovoce a zelenina pěstuje nebo složení hnojiv, jimiž se půda draslíkem obohacuje. Obecně stoupající obsah draslíku směrem k rovníku ale nezpochybňuje a s Doležalem souhlasí do určité míry také v tezi o vyšší rizikovosti některých exotických plodů. Především však proto, že obsahují alergeny. To se týká hlavně podzemnice olejné (buráků), ale také oblíbeného kiwi. Složení grapefruitů zase není vhodné při kombinaci s některými medikamenty.
Jinými slovy, v určitém teritoriu neobvyklé potraviny mohou u některých z nás vyvolat potíže, protože na jejich látkové složení nejsme dostatečně připraveni.
Zpět ale k prevenci nachlazení. Tu lze totiž posilovat i s pomocí dalších potravin, například pekárenských výrobků, zejména tmavých a celozrnných. Některé pekárenské výrobky mohou sice vzhledem k jejich každodennímu výskytu na jídelníčku představovat pro organismus větší či menší zátěž, ale může tomu být i naopak. Jde o to, co jíme. Zátěží pro organismus může být zejména bílé pečivo vyrobené z instantních mouk, ale i zdánlivě tak normální pekárenský komponent, jako je droždí, které – obecně řečeno – působí na snížení stability tělních buněk. Daleko vhodnější je podle Doležala žitný kvas a ještě lepší dnes již téměř nepoužívaný slad. Z toho mimo jiné plyne, že konzumace tmavého pečiva, zejména chleba, je pro lidský organismus vhodnější, neboť odolnost buněk naopak posiluje. To je důležité především v období klimatických změn, na podzim či před přicházejícími mrazy, kdy se zvyšuje riziko chřipek a angín.
Zjednodušeně řečeno: konzumace tmavého chleba je jednou z vhodných prevencí proti chřipce. Vhodnou prevencí jsou ale i veškeré celozrnné výrobky.
Celozrnné mouky totiž obsahují kromě škrobového jádra také povrchové obaly a klíček, které jsou z lidského organismu schopny odvádět škodlivé látky. Podle Doležala je naprostým mýtem, že jsou obaly škodlivé, neboť obsahují v přírodě získané kontaminanty, jako jsou těžké kovy (olovo, kadmium a rtuť). Respektive – obsahují je, ale do lidského organismu tyto látky neproniknou. Naopak – obilní vláknina podle ověřených pokusů funguje jako houba, která do sebe nasává ještě další podobné látky již předtím v těle přítomné a odvádí je ven. Takže formou celozrnných výrobků kontaminanty do těla sice vstupují, ale ještě více jich z těla jejich prostřednictvím vystupuje, konstatuje Doležal.
Petr HAVEL
