Podešev a mezipodešev
Obuv musí mít patřičně pevnou a stabilní spodkovou část, tj. podešev a mezipodešev; sestává se z pryžové podešve a pružné mikroporézní jedno- či vícekomponentní EVAc, případně PUR mezipodešve tloušťky min. kolem 2,5 až 3 cm (v nártové partii), resp. 3,5 až 4 cm (v patní partii). Jak podešev, tak mezipodešev jsou tvarově konstruovány v tzv. miskovém provedení; prakticky po celém obvodu mají zvýšenou hranu tak, aby se ploska chodidla nacházela pod úrovní horní hrany (mezi)podešve.
U obuvi pro florbal, házenou, tenis, basketbal a sporty podobné je naprosto nezbytná maximálně široká a tuhá špička. Mezipodešev tedy nezasahuje přímo až do úrovně jednotlivých prstů chodidla, ty jsou po téměř celé své výšce i šířce překryty miskou podešve.
Dalším naprosto zásadním požadavkem kladeným na podešve sálové obuvi je jejich maximální neklouzavost po hracím povrchu. O míře přilnavosti (adheze) podešve k povrchu rozhoduje druh pryže, z něhož je vyrobena; používají se buď směsi na bázi přírodního, případně SBR kaučuku, nebo směsi s vysokým obsahem změkčovadel. Dezén podešve, i když hraje jistou roli, je s ohledem na přilnavost spíše podružný.
Jak složení směsí, tak jejich vysoká měkkost jsou hlavním důvodem, proč sálová obuv nepatří do venkovního prostředí. Poměrně velmi omezená oděruvzdornost směsí se však na hladké hrací ploše obvykle nijak neprojevuje; naopak na drsných površích (beton, štěrk, asfalt, apod.) tyto podešve „odcházejí“ několikanásobně rychleji než podešve z „klasických“ směsí používaných na vycházkovou, sportovní a jinou obuv určenou k nošení či sportování ve venkovním prostředí.
Dalším požadavkem kladeným na podešve sálové obuvi (byť jeho splnění mnohem více než uživatele obuvi zajímá spíše školníky či správce tělocvičen a hal) je jejich absolutní stálobarevnost. Protože dnes již zdaleka ne všechny sálovky mají podešve vyrobeny z nebarvených (žlutých, resp. žlutohnědých) směsí, je vždy vhodné si ověřit, zda jsou označeny jako nebarvící, tzn. nápisem NON MARKING.
Na rozdíl od běžecké, tenisové a další sportovní obuvi není běžné a nezbytně potřebné sálovky opatřovat rozličnými speciálními tlumiči rázové energie. V tomto ohledu plně postačuje útlumová schopnost samotných mezipodešví. Nezbytný však je patřičně funkční torsní stabilizátor – rozličně tvarované tvrdoplastové dílce vlepované nebo vstřikované do mezipodešve v její klenkové partii. Jeho úkolem je v maximálně možné míře dosáhnout zkrutové tuhosti této části obuvi a omezit tak možnost úrazu nohy při jejím nekolmém postavení vůči podložce. Kupodivu na potřebu existence torsního stabilizátoru nějak pozapomněli nejen modeláři REEBOKu, ale dokonce i ADIDASu, přestože právě tato firma se považuje za vynálezce těchto systémů.
Svršek obuvi
Aby byla zajištěna maximální lehkost obuvi a současně i její maximální prodyšnost, používají se na vrchové dílce rozličné druhy textilních úpletů v kombinaci s koženkovými, případně usňvými dílci. S ohledem na míru a formy namáhání svršků sálovek neplatí, že „pravá kůže“ je lepší než nějaká „umělá“ koženka. Spíše naopak.
Ačkoliv skladba a tvar dílců nehraje nějakou zásadní roli, všichni výrobci bez výjimky dodržují zásadu, že špička a patní část by měla, resp. musí být netextilní; dostatečně zpevněna a zesílena musí být část svršku v oblasti prstních kloubů a zánártí. Bezpečný pohyb po hrací ploše také bezpodmínečně vyžaduje dokonalou fixaci nohy v obuvi, takže jakýkoliv jiný způsob uzavírání než klasickými tkaničkami se „nechytá“.
U sálovek (stejně jako u jakýchkoliv jiných typů a druhů indoor i outdoor sportovní obuvi) se používají zásadně textilní podšívky, resp. podšívkové slepence (tzv. sendviče); jde o lícový úplet, který je změkčen podlepenou molitanovou vrstvou. Horní část patní a klenkové partie svršku, které tvoří výkroj kolem nohy, a jazyky jsou vždy ještě navíc vybandážovány další separátní molitanovou vrstvou.
