Na rumové vinětě je napsáno Original Stroh, 78 procent alkoholu, ale uvnitř láhve nic z těchto tvrzení není pravda. Falešné je úplně všechno. Obsah i forma.
Běžnému českému konzumentovi název téhle kořalky sotva co řekne, ale pro rakouské motorkářské gangy je originální rum Stroh, obsahující ve své nejsilnější variantě až 80 procent alkoholu, doslova kultovním nápojem. »Je-li Stroh příliš silný pro tebe, jsi ty příliš slabý pro nás,« zní heslo tamních motorkářů, když přijímají nováčky (jistěže ten den nikam nejedou, doufejme). Nesměli by ovšem požít rum Stroh, koupený v české příhraniční tržnici na Svatém Kříži. Alkoholu je tam slabá polovina z deklarovaného množství, jen 34 procenta místo 78 procent. A tím lihový podvod nekončí, zjistili celníci při nedávné akci Drát.
Slabý silný rum Stroh ze Svatého Kříže má i další podstatnou vadu na kráse. Nepochází od rakouského výrobce, ale z nelegální palírny na Přerovsku. Českého zákazníka by nejspíš trklo už to, že lihovina není opatřena kolkem. Jenže pitivo v našich příhraničních tržnicích kupují cizinci. O povinném značení konzumních lihovin tzv. kontrolní páskou možná vědí, možná ne. Rozhodně po nich ale nikdo nemůže chtít, aby se naučili česky a rozuměli všemu, co je na kontrolní pásce uvedeno.
»Jak vypadá náš kolek, to zahraniční turista neví. Jde mu hlavně o to, aby nakoupil za dobrou cenu, i když třeba ulice Chebu jsou plné varovných billboardů před podezřelým zbožím v tržnicích,« říká celník, který akci Drát velel. Na stole před ním stojí celá baterie lahví s lákavými vinětami. Klidně si můžeme nalít a ochutnat, třeba z litrové butylky Stoličné vodky. Kolek tu pravda chybí, což není jediný důvod, proč nás chuť na skleničku přešla.
Znalci bude divné, že je legendární ruská vodka k mání v litrovém balení, protože originální Stoličnaja se tradičně prodává v lahvi s obsahem 0,7 litru. Tahle vodka ovšem nepochází z Moskvy, také je z nelegální palírny na Přerovsku. Láhev má navíc navlas stejný tvar jako rum Stroh. Shodně mizernou kvalitu vykazuje papír etiket, ke všemu amatérsky nalepených. Výrobci zmíněných lihovin se zlobí, že to hanobí jejich značku. Například ruský stát, v jehož držení se nachází ochranná známka Stoličné a Moskevské vodky, si celkovou hodnotu obou známek cení na 400 milionů dolarů.
»Lahve i etikety vám bez problémů zhotoví každý výrobce. Při prohlídce pronajatého skladu v Chebu jsme našli 3,2 kilogramu falešných etiket,« uvedl velitel akce Drát.
Nájemcem skladu v průmyslovém areálu v Americké ulici v Chebu byl 38letý vietnamský státní příslušník. Celníci u něj při prohlídce objevili také 706 kusů lihovin. Cizinec nebyl žádné neviňátko, v očích celníků šlo o známou firmu. Podle Celního ředitelství Plzeň byl již předtím třikrát kontrolován hlídkou celní správy, a ta pokaždé v jeho autě našla nekolkované lihoviny. Celkem to bylo bezmála dva a půl tisíce lahví.
Jak je možné, že třikrát přistižený delikvent neskončí za mřížemi a udělá totéž počtvrté? V současné době je zmíněný výtečník vyšetřován na svobodě, takže má opět volné pole působnosti. Otázka logicky napadne každého, odpověď však nelze shrnout do jedné věty.
»Přeprava nekolkovaných lihovin není z pohledu zákona trestným činem, je to pouze správní delikt. Sankcí za to je pokuta,« odvolává se na paragrafy velitel zásahu Drát. Zákon o povinném značení lihu uvádí, že alkohol – ať už bez kontrolní pásky nebo s falešnou páskou – je správním deliktem, za který hrozí právnické osobě sankce do pěti milionů korun, osobě fyzické pak maximálně sto tisíc.
Tím se vysvětluje, proč si vietnamský občan nedal pokoj a mluvou paragrafů ve správních deliktech pokračoval. Nakonec však jeho aktivity přivedly celníky k jiným, nesporně větším rybám celého případu. Celníci se postupně propátrali až ke zdroji, tedy k výrobcům nelegálních lihovin. Ač se Vietnamec choval obezřetně a přepravoval alkohol po republice zásadně v noci, celníci se na něj nenápadně pověsili jako stín. Do čtyř měsíců měli všechny ptáčky pohromadě.
Vystopovat tajnou palírnu na Moravě nebylo jednoduché. Podvodníci – v tomto případě čeští občané – vedle svého ilegálního řemesla souběžně provozovali ještě další, tentokrát legální výrobu alkoholu. Chvilku trvalo, než se podařilo spojit si obě jejich aktivity dohromady.
»Zametali stopy v nájemních vztazích i smlouvách. Z Olomoucka se alkohol vozil do pronajatého skladu v Chebu a odtud pak mířil do tržnic, ale i kamenných prodejen na Karlovarsku,« uvedla mluvčí Celního ředitelství Plzeň Jitka Blahutová. Podvodníci falšovali nejen luxusní lihoviny z dovozu, ale nepohrdli ani českým tuzemákem a vodkou jemnou od likérky Drak Brno. V každém z případů byl skutečný obsah lihu v nápojích podstatně nižší, než určují předpisy.
Nápadně příznivá cena alkoholu, která do Česka tak láká zahraniční turisty, si žádá vysvětlení. Čím to, že rakouský rum Stroh může být v Česku levnější než v zemi výrobce anebo v Německu? Za vším je různě vysoká sazba spotřební daně.
»Její výši si určuje každý členský stát Unie po svém, ale nesmí to být méně než 550 eur z hektolitru čistého lihu,« vysvětluje ředitelka odboru spotřebních daní Generálního ředitelství cel Jitka Danielová. V přepočtu 165 korun za litr. U nás v Česku máme daň z litru etanolu ve výši 265 Kč, jinými slovy asi 890 eur za hektolitr. Ale v sousedním Rakousku už činí spotřební daň z alkoholu rovných tisíc eur za hektolitr a vedle v Německu dokonce 1303 eur. Pětinásobně vyšší spotřební daň na etanol má proti ČR Švédsko, listuje unijními vyhláškami Danielová.
Za levnějším alkoholem by se Čechům vyplatilo jezdit na Slovensko, kde činí spotřební daň z litru čistého etanolu o 47 korun méně než u nás. Neušetříme naopak v Polsku s jeho v přepočtu 348 korunami daně za litr. Spotřební daň má být v představách Unie tak vysoká, aby cena alkoholických nápojů odradila mladé lidi od jeho konzumace. Co má jedny odradit, je ovšem svůdným pokušením pro jiné, uvážíme-li, že se výrobní cena litru čistého lihu pohybuje kolem 16 korun. A to si ještě v legálních českých likérkách stěžují, že jim lihovary zvedly cenu za dodávky, protože Česko produkuje méně cukru, a tím pádem chybí řepná melasa, klíčová to surovina pro potravinářský etanol. Ředitel Moravského lihovaru Kojetín Jan Stiebitz dokonce říká, že si melasu vozí z celé Evropy, a stejným způsobem si ji opatřují všichni jeho kolegové z branže.
Surovinový původ nelegálního lihu z přerovské palírny celníci neuvedli, i když naznačili, že by v něm mohl být i jedovatý metanol. V každém případě je však jisté, že když se podvodníkům podaří ošidit stát na spotřební dani, získají štědrý vývar.
Zamezit podvodům mělo povinné značení lihu, které u nás platí už dva roky, od července 2005. Poslanci schválili, že se alkohol bude kolkovat, stejně jako se u nás už předtím zavedly kolky na cigarety. Jenže není kolek jako kolek, i když se tomu v obou případech tak říká. Mezi povinným značením cigaret a kořalky je z pohledu zákonů podstatný rozdíl. Zatímco cigarety jsou opatřeny tzv. nálepkou pro daňové účely, kolek u lihoviny se oficiálně jmenuje kontrolní páska.
»Na falešnou nebo chybějící nálepku pro daňové účely pamatuje trestní zákon sazbou odnětí svobody. O kontrolní pásce v trestním zákoně žádná zmínka není, takže za ni hrozí jen pokuta podle zákona o povinném značení lihu,« upozorňuje na slabinu legislativy velitel akce Drát. Delikventi o téhle skulině vědí a s gustem ji využívají.
Podstata podvodů s nekolkovanými cigaretami a alkoholem je stejná, v obou případech jde o únik spotřební daně. Ve druhém případě je však delikt hodnocen mírněji. Při porušování předpisů o nálepkách pro daňové účely (cigarety) počítá trestní zákon s odnětím svobody až 12 let, pokud pachatel činem získá »prospěch velkého rozsahu«.
Potrestat vězením za zkrácení daně u alkoholu přece jen lze, ale musí se to dokázat. Proto se celníci pídili po tajném výrobci. Pro trest je totiž zásadní nelegální výroba. Sám prodejce vyvázne s pokutou a zabavením zboží, i když si je nutně vědom, že nekolkované lihoviny nelegální původ mít prostě musejí.
Zásadní rozdíl mezi cigaretovými a lihovinovými kolky přibližuje mluvčí Generálního ředitelství cel Jiří Barták takto: »Tabáková nálepka v sobě skrývá spotřební daň, zatímco kontrolní páska na lihovinách je pouhým označením toho, že výrobek prošel daňovým řízením. Jinak řečeno, spotřební daň se u obou komodit odvádí různým způsobem.«
V době přípravy tohoto článku se celníkům spolu s policisty podařilo rozbít pětičlenný gang nelegálních výrobců cigaret s dosud zadokumentovanou škodou na spotřební dani ve výši 98 milionů korun. Po akci s názvem Cool zahájil Útvar odhalování korupce a finanční kriminality proti skupině pachatelů trestní stíhání nejen pro zkrácení daně, ale také kvůli porušení již zmíněných předpisů o nálepkách k označení zboží (§ 148a odst. 1 a 3). A protože pachatelům podle policie hrozí až dvanáctileté vězení, je jasné, že tak mluvou uvedeného paragrafu trestního zákona získali »prospěch velkého rozsahu«.
Snadnost přepravy alkoholu bez kontrolních pásek je v každém případě pozoruhodná. Nebylo tomu tak vždy. Mluvčí plzeňských celníků Jitka Blahutová si vzpomíná, že tomu není tak dávno, kdy vozidlo s alkoholickými nápoji nesmělo opustit výrobnu dřív, než byla odvedena spotřební daň z alkoholu. Tato povinnost už dnes neplatí. Ne všem se ale měří stejným metrem. Když český výrobce lihu přepravuje čistý etanol do Německa pro míchání lihu s benzinem, musí předem složit kauci. Lihovar TTD Dobrovice má tímto způsobem trvale vázáno 200 milionů korun, uvedl jeho generální ředitel Oldřich Reinbergr. Kauce ve výši spotřební daně se lihovaru vrátí, teprve až vozidlo dorazí do daňového skladu v Německu.
Výrobci pančovaného alkoholu zadržení při celní akci Drát však tak docela bez trestu nevyváznou. Zákon si na ně dokročí prostřednictvím autorského práva. Česko je totiž mezinárodními smlouvami vázáno bdít nad právy k zahraničním ochranným známkám. Podvodníci také čelí trestnému činu poškozování spotřebitelů, jelikož šidili lihovitost. Krácení daně je ve výčtu trestných činů také uvedeno, ale až na posledním místě.
Alice OLBRICHOVÁ, Týdeník Ekonom
