Biopotraviny a éčka

Obsah marcového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah marcového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 7/2012

Prodej biopotravin se od 1. července letošního roku řídí novými pravidly. Etikety na biopotravinách musí být povinně označeny jednotným unijním logem v podobě lístku ze zelených hvězdiček. To ale není jediná novinka v biopotravinářství.

Evropská komise zpřísnila nároky na biopotraviny a výrobci dostali dva roky na to, aby se jim přizpůsobili a během této doby také mohli vyčerpat zásoby starých obalů. Dvouleté přechodné období právě končí. Od července se biopotraviny mohou prodávat pouze v obalech, na kterých je umístěno jednotné logo EU pro ekologickou produkci, které má podobu lístku složeného z 12 unijních hvězdiček. To má dokládat, že konkrétní biopotravina byla vyrobena podle jednotných unijních zásad a byla kontrolována podle jednotných kritérií.

U „lístečkového“ loga musí být kód země, kde biopotravina prošla závěrečnou kontrolou – v případě České republiky je to CZ. Za kódem státu je zkratka BIO nebo EKO, případně ORG či ÖKO, odkazující na ekologický způsob produkce podle zažité praxe v různých zemích, ale význam zkratek je rovnocenný. Kód je uzavřen třímístným číslem kontrolní organizace pověřené v daném státě dozorem nad bioprodukcí. V Česku jsou takové kontrolní organizace tři: Kontrola ekologického zemědělství (KEZ), která je garantem „pravosti“ biopotravin pod označením CZ-BIO-001, ABCERT AG s označením CZ-BIO-002 a BIOKONT s přiděleným kódem CZ-BIO-003. Vzhledem k tomu, že polovina biopotravin na českém trhu je z dovozu, můžeme pod zeleným lístkem najít i kódy jiných států, které doloží, že biopotravina byla zkontrolována podle unijních zásad.

U biopotravin z neunijních států je unijní logo dobrovolné, což ale neznamená, že je nikdo nekontroluje. S jedenácti státy má unie dohodu o rovnocennosti kontrolního systému biopotravin; patří mezi ně například Švýcarsko, USA, Austrálie a Nový Zéland, Izrael, Argentina, Kostarika či Indie.

 

Půda a příroda především

Zneužívání zkratek „bio“ nebo „eko“ pro necertifikované biopotraviny unie zakázala, a to i v podobě zdrobnělin nebo odvozenin. Připomeňme, že za biopotraviny se považují pouze ty, které byly vyprodukovány bez použití průmyslových hnojiv a pesticidů s šetrným způsobem k přírodě a životnímu prostředí. Za biopotraviny se nesmí označit zelenina a ovoce z hydroponie, protože cílem ekologického zemědělství je zlepšovat půdní úrodnost. Při hydroponickém pěstování se půda nepoužívá, rostliny vyrůstají na živném roztoku.

Pouhé vynechání chemie ale neznamená, že jde o ekologické zemědělství. Podmínkou pro něj je, že se odčerpané živiny musí do půdy vracet formou kompostu, chlévského hnoje, zaoráváním zelených směsek apod. V ekologickém zemědělství se smí používat rašelina, což je ale z pohledu ochrany životního prostředí diskutabilní. Těžbou rašeliny se narušuje vodní režim dané lokality a okolní půda vysychá. Rašelina je cenná pouze v rašeliništi, kam jedině patří, a proto někteří ekologové odmítají její používání.

S hmyzími škůdci se v ekologickém zemědělství bojuje promyšleným střídáním plodin na poli, které zabrání jejich přemnožení. Plevel se v ekologickém zemědělství neničí chemicky, ale mechanicky, tedy plením, kypřením a prooráváním půdy. A protože tento způsob pěstování je pracnější, dostávají ekologičtí farmáři vyšší dotace. Zda tato opatření fungují v praxi, ověřuje státní instituce, konkrétně v ČR je to Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Hospodářská zvířata v ekologické produkci musí mít možnost volného pohybu a venkovního výběhu, takže například dojnice nesmí být uvázané a trávit celé dny pouze pod střechou kravína. Drůbeží maso musí pocházet z kuřat, jejichž výkrm trvá dva až třikrát déle než v běžných drůbežárnách, aby měla dobře vyvinuté kosti. Biovejce nesmí pocházet z klecových chovů. Krmivo pro ekologický chov musí pocházet z ekologického pěstování. Ideální ekologická farma si všechny zdroje opatřuje vlastními silami. Ostatně samo unijní logo zeleného lístku pro ekologickou produkci má symbolizovat spojení Evropy a přírody.

 

Pozor na emise a éčka

Kdo chce nákupem biopotravin projevit dpovědný postoj k životnímu prostředí, měl by dávat ednost těm, které na cestě ke spotřebiteli urazily nejkratší cestu. Emise z dálkové přepravy biopotravin škodí životnímu prostředí, nehledě na spotřebu pohonných hmot z fosilních, tedy eobnovitelných zdrojů.

Původ biopotravin lze zjistit z obalu, neboť je dalším povinným údajem na etiketě. Vždy se na ní musíme dočíst, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny pro její produkci. Buď je to konkrétní stát, anebo EU; neunijní původ je označen slovy „zemědělská produkce mimo EU“.

Podle nových zásad musí biopotravina obsahovat nejméně 95 procent zemědělských surovin z ekologické produkce. A co těch zbylých pět procent? Věřte nevěřte, Evropská komise povolila pro biopotraviny 49 éček. Jsou mezi nimi například E250 – dusitan sodný a E252 – dusičnan draselný. Obě éčka jsou povolena pro masné výrobky, kde působí jako konzervant a dále zaručují stálost barvy, jinak řečeno zabraňují šednutí uzenin, například šunky nebo párků.

Schválené pro použití v biopotravinách je také E412, tedy guarová guma. Jde o přípravek ze semen exotické luskoviny s latinským názvem Cyamopsis tetragonolobus. Guarová guma výborně váže vodu, takže se v potravinářství používá jako zahušťovadlo. V běžných potravinách pro kojence se smí používat jen v omezeném množství. Uznaným éčkem pro biopotraviny je rovněž E524 – hydroxid sodný (louh sodný) s poznámkou: povrchová úprava pro „Laugengebäck“. Laugengebäck, v překladu louhované pečivo, je preclík se sklovitým povrchem, jehož se dociluje máčením v lázni zředěného louhu. Zvlášť oblíbenou pochoutkou je ve Švýcarsku a Rakousku. E551 – oxid křemičitý lze užít jako protispékavou látku v biobylinách a biokoření.

Zatímco byliny z volné přírody mohou mít certifikát bio, když pocházejí z uznaných lokalit bez chemické zátěže, zvěř a ryby z volné přírody certifikát bio nedostávají. Přesto se na nich tento certifikát může objevit za předpokladu, že maso bylo například naloženo v nálevu z biokoření nebo biozeleniny.

U nebalených biopotravin koupených na tržišti nebo přímo na farmě se o ekologickém původu přesvědčíme nahlédnutím do certifikátu, vydaného některou ze tří českých kontrolních organizací pro ekologické zemědělce.

 

Logo EU pro ekologickou produkciLogo EU pro ekologickou produkci. Pod logem musí být uveden kód kontrolního subjektu, jemuž hospodářský subjekt provádějící poslední fázi výroby podléhá, a místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá, a to v této podobě: zemědělská produkce EU (surovina vyprodukována v EU), zemědělská produkce mimo EU (surovina vyprodukována ve třetích zemích) a zemědělská produkce EU/mimo EU (část vyprodukována v EU a část ve třetí zemi).

Bio produkt ekologickeho zemedelstviV platnosti zůstávají národní a soukromá loga pro označování a propagaci produktů, jež splňují požadavky stanovené nařízením Rady (ES) 834/2007. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ukládá povinnost označit bioprodukt, biopotravinu a ostatní bioprodukty na obale grafickým znakem, tzv. biozebrou.

 

Biopotraviny v číslech

Za biopotraviny utratí každý Čech v průměru 160 Kč ročně. Z celkových výdajů za potraviny a nápoje to představuje 0,7 %, jak uvedl Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Největší zájem máme o mléčné výrobky, čerstvou zeleninu a ovoce. Pravdou ale je, že pravidelně nebo aspoň občas nakupuje biopotraviny jen 37 % českých spotřebitelů, což zjistil průzkum agentury STEM/MARK.

Ti, co biopotraviny nenakupují, uvedli v průzkumu za nejčastější důvod nezájmu vysokou cenu v porovnání s běžnými potravinami.
Pochybovali také o tom, zda jsou biopotraviny vyrobeny skutečně jen z ekologicky získaných surovin, anebo nevěřili v jejich vyšší kvalitu v porovnání s konvenčními.

Vysoké ceny biopotravin a nedůvěra řady spotřebitelů v jejich autenticitu však nejsou jedinou překážkou pro jejich větší odbyt. Tomu brání i zatím málo pestrý sortiment na trhu. Ačkoli se u nás ekologicky farmaří na 11,4 % výměry zemědělské půdy a Ministerstvo zemědělství eviduje 422 českých výrobců biopotravin a 3920 ekologických farmářů, na pultech to příliš vidět není. V regálech převládá drahé biohovězí maso. Úzká nabídka z domácí produkce tak nestačí pokrýt poptávku po širším výběru zboží, takže 46 % biopotravin na českém trhu pochází z dovozu.

Zemí s největší oblibou biopotravin v Evropské unii je Dánsko, kde jich každý tamní obyvatel ročně v průměru nakoupí za 60 eur, v přepočtu za 1500 Kč. Na zemědělské produkci Dánska se biopotraviny podílejí 5 %. V sousedním Německu činí podíl biopotravin na zemědělské produkci 2,5 %, každý Němec za ně ročně v průměru vydá 40 euro, v přepočtu 1000 Kč.
 


Prihlásiť