Černé ovce: Nevypořádaný majetek

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 4/2008

Případ ze života ilustruje, jak mohou některá řízení před soudem probíhat a jaké dopady mohou mít průtahy v řízení na jeho účastníky. Podle § 114a odst. 1 občanského soudního řádu, v platném znění, má soudce připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Padesát jednání v jediné kauze lze opravdu považovat za extrém.

S Rosálií Davidovou jsem se seznámila asi tak před deseti lety. Tehdy jsem pro Českou televizi točila pořad Klekánice a věnovala se lidským příběhům. Mezi ně patřil i příběh ženy, kterou psychicky i fyzicky týral bývalý manžel. Paní Davidová tehdy popisovala, jak ji manžel bije a jak se mu podařilo získat na svou stranu jejich dospívající dcery, které se jí zcela odcizily. Bývalý manžel tehdy jakékoliv násilí popíral. Nikdy nezapomenu, jak mi při natáčení ukazoval údery do hrudi, kterými si paní Davidová sama dělá modřiny, aby ho pošpinila. Asi si i sama vytloukla několik zubů, v duchu jsem si tehdy říkala. Ale to už je stará historie.
Když mi v zimě zavolala paní Davidová a prosila, abych jí pomohla, že už se mi to jednou povedlo (zásluhou Klekánice bylo obnoveno soudní řízení), hned jsem si na její příběh vzpomněla. Svěřila se, že se 16 let soudí kvůli nevypořádanému majetku po rozvodu. Že proběhlo přes padesát soudních jednání a soud stále není schopen rozhodnout, jak bude majetek bývalých manželů rozdělen. Nechtěla jsem tomu věřit…

Za dobu trvání manželství si manželé pořídili dvě nemovitosti. Jednu v Praze a druhou v Loučeni. Po rozvodu v té pražské zůstala paní Davidová. Mohla však obývat pouze kuchyň a devítimetrový pokoj, ostatní místnosti bývalý manžel zamknul. Dokonce i vstup do sklepa a do místnosti s regulací topení (topení bylo schválně staženo na minimum, aby si bývalá manželka „užívala“ zimy). Když se tehdy sečetlo vše, co si z movitého majetku nechal bývalý manžel a na základě soudního příkazu se ocenily obě nemovitosti, měl bývalé manželce doplatit přibližně 180 000 korun. Nelíbilo se mu to a začal kolotoč soudních jednání. Buď s něčím nesouhlasil bývalý manžel, nebo se cítila poškozena paní Davidová a tak se vždy někdo proti rozhodnutí soudu odvolal. Městský soud v Praze rozsudek několikrát zrušil a začalo nové jednání u obvodního soudu. Kolotoč se stále znovu a znovu roztáčel. Ke každému novému soudnímu jednání si soudkyně vždy nechávala vypracovat nové znalecké posudky na obě nemovitosti, jejichž ceny – zejména té pražské – postupem času, jak se obecně zvyšovala cena nemovitostí – stále rostly. A tak se stalo, že při posledním soudním jednání došla soudkyně k závěru, že by paní Davidová měla bývalému manželovi doplatit jeden milion korun. Samozřejmě že s tím nesouhlasí, protože kdyby soud rozhodl před šestnácti lety, dostala by naopak peníze ona. Paní Davidová chce v domě dožít, nechce ho prodávat za tržní cenu a cítí se soudy poškozena. Bývalý manžel naopak říká, že tržní hodnota domu je ještě vyšší a že má nárok na polovinu.
Jaká byla cena obou nemovitostí, když je bývalí manželé kupovali ze společných peněz? Dům v Praze pořídili v sedmdesátých letech a zaplatili za něj přibližně 79 tisíc, za ten v Loučeni o pár let později kolem 89 tisíc. Vím, že to soud nezajímá, nicméně nejsem schopna pochopit, proč alespoň nepřihlíží k ceně nemovitostí k době rozvodu. Tentokrát těžko pomohu. A paní Davidová? Pročítá na internetu rozsudky Nejvyššího soudu a chce dokázat, že správně by měl soud vycházet z prvního znaleckého posudku a že ty ostatní byly zbytečné.

Paní Davidová milion korun nemá a je pravděpodobné, že pokud ona či bývalý manžel neustoupí, budou se dělat další a další znalecké posudky a roky poběží a kdoví, kam až se vyšplhá cena pražského domu. Paní Davidová sice dostala od Ministerstva spravedlnosti odškodné ve výši 96 000 Kč za průtahy v soudním řízení, ale když sečte, co bude muset zaplatit za znalecké posudky a co bude muset doplatit bývalému manželovi, zůstanou jí jen velké dluhy.
Smutný příběh. Bývalým manželům zbývá několik let života a nejsou schopni najít kompromisní řešení. Ten, kdo by mohl být aspoň trochu velkorysý, je bývalý manžel. Zdědil po příbuzném své ženy veškerý majetek ještě v době manželství, závěť byla psána na jeho jméno – byl hlavou rodiny – a tak paní Davidová nedostala vůbec nic. A nešlo o málo. Ten příbuzný by totiž v restituci dostal činžovní dům v Praze a místo něho ho dostal bývalý manžel paní Davidové. Obratem ho prodal za 4 miliony. Že by se s bývalou ženou rozdělil, to ho samozřejmě vůbec nenapadlo. Proč, když dědicem byl pouze a jenom on. A paní Davidová? Ta si kvůli soudním průtahům, pokud pro ni vše špatně dopadne, bude muset půjčit milion korun…

Maria KŘEPELKOVÁ
pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

Advokát radí...

Tento smutný případ ze života ilustruje, jak mohou některá řízení před soudem probíhat a jaké dopady mohou mít průtahy v řízení na jeho účastníky. Neznám všechny podrobnosti případu a nevím, zda byla délka řízení zaviněna nerozhodností soudce, obstrukcemi a naschvály některého z účastníků, kumulací nešťastných náhod, případně zda se jednalo o kombinaci faktorů. Podle § 114a odst. 1 občanského soudního řádu, v platném znění, má soudce připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Toto ustanovení před 16 lety, kdy došlo k zahájení tohoto řízení o vypořádání společného majetku manželů, sice ještě neplatilo, již tehdy se však soud musel řídit zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Padesát jednání v jediné kauze tak lze opravdu považovat za extrém.

Podle § 43 občanského zákoníku jsou účastníci povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Část možných sporů je skutečně odstraněna dohodou, ke které mohou přispět třeba i jejich právní zástupci, a k soudu se takové případy vůbec nedostanou. Někdy však teprve hrozba žaloby či její skutečné podání soudu přiměje dosud pasivní protistranu k tomu, aby byla ochotna dohodnout se.
I když žaloba byla podána, věc může být stále vyřešena mimosoudní dohodou účastníků – žaloba je poté vzata zpět a řízení je usnesením soudu zastaveno, aniž by soud rozhodoval ve věci samé; soud může případně schválit dohodu účastníků ve formě smíru. Zatímco mimosoudní dohoda je „pouze“ dohodou a není-li uzavřena ve formě přímo vykonatelného notářského či exekutorského zápisu, musela by se v případě jejího porušení dotčená strana obrátit na soud, usnesení o schválení smíru je vykonatelným exekučním titulem a má v tomto směru stejné účinky jako pravomocný rozsudek.
Mimosoudní dohodu tak svým klientům doporučuji uzavřít spíše v případech, kdy má být již při podpisu splněna, zatímco soudem schválený smír je vhodnější například tehdy, jsou–li mezi účastníky dohodnuty splátky peněžitého dluhu a je zde dána obava, že dlužník tyto splátky hradit přestane – věřitel se pak může rovnou obrátit na soud s návrhem na nařízení exekuce. Podle § 100 odst. 1 občanského soudního řádu platí, že jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.
Moudří soudci toto ustanovení respektují a opravdu aktivně se snaží vést účastníky k tomu, aby se spolu rozumně dohodli – avšak k dohodě nelze nikoho donutit, dohoda je výrazem dobrovolnosti a svobodné vůle stran a pokud se někdo dohodnout nechce, soud má povinnost věc rozhodnout. Vést účastníky k uzavření dohody by se však na základě tohoto ustanovení občanského soudního řádu měl soud alespoň pokusit ve všech případech, které řeší.

Značná část soudních sporů skončí rozhodnutím, vydaném při prvním, maximálně druhém jednání. Některé spory se však nepodaří vyřešit ani za několik let. Jak jsem naznačil výše, příčiny průtahů mohou být různé. Chcete-li se s někým soudit, je v první řadě vhodné vědět, kde dotyčný bydlí a kam mu lze doručit poštu včetně soudních obsílek a tyto adresy uvést soudu přímo v žalobě. Soud má sice možnost zjistit v evidenci obyvatel adresu trvalého bydliště žalovaného, avšak zjišťování bydliště je zdržením, kterému lze do značné míry předejít. Bydliště či sídlo žalovaného je také ve většině případů rozhodné pro určení příslušnosti soudu. Je-li žaloba podána soudu, který je místně nepříslušný, bude vydáno usnesení, kterým se věc postoupí jinému soudu; takové usnesení však řízení protáhne nejméně o několik měsíců.
Většina řízení též podléhá soudnímu poplatku, který je splatný při podání žaloby; pokud jej žalobce nezaplatí v kolcích, soudu tím přidělává další práci, neboť mu musí být zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku. A je tu další zdržení, kterému lze většinou předejít.
Žaloba by měla být sepsána stručně, jasně a srozumitelně; měla by obsahovat vylíčení všech rozhodných skutečností a navržení důkazů k jejich prokázání. Pokud takové požadavky nesplňuje, soud vyzývá účastníka k odstranění jejích nedostatků a poučuje jej o následcích nesplnění této povinnosti, tj. o tom, že žaloba bude odmítnuta. Pouze menší část účastníků řízení, kteří nemají právní vzdělání a kteří nejsou zastoupeni advokátem, dokáže žalobu sepsat tak, aby byla bez dalšího opravdu projednatelná. Právní zastoupení účastníka v občanském soudním řízení u nás sice není až na výjimky povinné, avšak mohu jej každému doporučit – dobrý advokát svému klientovi poradí, zda je jeho nárok důvodný, zda není promlčen a zda je reálné v řízení uspět a zda má vůbec smysl se do soudního řízení pouštět. Jsme sice národem kutilů a na knižním trhu je mnoho kvalitních titulů, které obsahují vzory smluv a podání, avšak ani tyto publikace nejsou primárně určeny laikům bez jakéhokoli právního vzdělání – v neodborných rukách mohou tyto příručky způsobit víc škody než užitku. Značná část průtahů v soudním řízení je způsobena právě tím, že soud musí vysvětlovat účastníkovi, jak má odstranit nedostatky svého návrhu a poučovat jej o následcích nesplnění této povinnosti.
Teprve řádně sepsaná, případně po výzvě doplněná žaloba je soudem odeslána protistraně a ta má možnost se k ní vyjádřit. Jde-li o nárok na peněžité plnění, soud může spolu s žalobou odeslat platební rozkaz. Tímto aktem žalovanému uloží, aby žalobci do 15 dnů ode dne doručení zaplatil dlužnou částku spolu s náklady řízení nebo aby proti němu v téže lhůtě podal odpor. Současně bývá žalovaný vyzván, aby ve lhůtě stanovené soudem, která nesmí být kratší 30 dnů, uvedl veškeré skutečnosti, které uvádí na svou obranu proti podané žalobě. Je-li odpor podaný včas, platební rozkaz se zruší a je-li současně podáno vyjádření k žalobě, ve věci je nařízeno jednání. Není-li takové vyjádření podáno, může být soudem bez jednání vydán rozsudek pro uznání.

Samostatnou kapitolu představují důkazy, které účastníci v soudním řízení navrhují – svědci musí být předvoláváni a vyslýcháni, listiny musí být čteny, znalecké posudky musí být zadány znalci a zpracovány a účastníci musí znalci poskytnout k jejich vypracování potřebnou součinnost. Jestliže navrhnu pět svědků, kteří mají potvrdit v podstatě totéž, je to zcela zbytečné a není ani pravděpodobné, že soud je všechny vyslechne během jediného jednání a hned ve věci rozhodne. Navrhnu-li k důkazu listiny, které svým objemem připomínají scénář k nekonečné mexické telenovele, budou ze mě u soudu jistě všichni upřímně nadšeni. I zde tedy platí, že méně je někdy více. Výběr a navržení vhodných důkazů je velice citlivou otázkou a je to umění, kterému se i dobrý právník naučí teprve během déle trvající praxe.
Soud v rámci přípravy k jednání obesílá všechny svědky, které hodlá vyslechnout, avšak ti mohou být na dovolené, onemocní, omluví se kvůli závažným osobním důvodům, zásilka s předvoláním může být doručena na nesprávnou adresu a řízení tak musí být odročeno na jiný termín. Účastníci nebo jejich zástupci se mnohdy k nařízenému soudnímu jednání nedostaví – pokud se soudu neomluví, může jim být sice uložena pořádková pokuta, avšak řízení se tak rozhodně neurychlí.

Dojde-li k jednání a jsou-li zde v dostatečném rozsahu pro vydání rozhodnutí provedeny všechny navržené důkazy, účastníci dostanou prostor k závěrečným řečem a soud může vyhlásit rozsudek, který stručně ústně odůvodní. Vyhotovení a následné doručování písemného rozsudku také zabere několik dnů až týdnů – soud sice musí rozsudek písemně vyhotovit do třiceti dnů ode dne jeho vyhlášení, avšak ne vždy se tuto lhůtu podaří dodržet. Pokud se účastníci na místě vzdají odvolání, bude rozsudek vyhotoven a vypraven dříve, neboť nemusí být podrobně odůvodněn.
Po doručení rozsudku mají účastníci, kteří neuspěli, možnost proti němu podat odvolání a rozhodnutí je tak přezkoumáváno soudem vyššího stupně. Ten může k projednání odvolání nařídit jednání, avšak v určitých případech může rozhodnout i bez nařízení jednání. Odvolací soud může rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, může jej v určitých případech změnit, avšak může jej též zrušit a věc vrátit zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zejména tehdy, došlo-li k procesnímu pochybení na straně soudu prvního stupně. A soudní spor tak pokračuje dál….

Padesát jednání v jedné věci během šestnáct let trvajícího soudního sporu je opravdu příliš. Abych našemu soudnímu systému nekřivdil, zažil jsem ve své praxi i opačný extrém, kdy se manželé jako účastníci rozvodu dohodli, předložili dohodu o vypořádání společného jmění, k návrhu na rozvod manželství se druhý účastník připojil, oba souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání a soud pak v jejich věci rozhodl prakticky okamžitě – rozsudek o rozvodu jim byl doručen pouhých osm dní poté, co soudu došel návrh.
Jak jsem výše uvedl, většině průtahů, které způsobí sami účastníci, lze vhodným postupem v řízení předejít. Za zbytečné zdržení řízení, které zaviní soud, může účastníky odškodnit Ministerstvo spravedlnosti, avšak jak je na tomto případu vidět, výše přiznaného odškodnění nemusí vždy odrážet skutečnou újmu, která tím účastníkům vznikla – a proti jeho rozhodnutí o odškodnění se lze bránit pouze u soudu.

JUDr. Martin SOCHOR, advokát

Prihlásiť