Pravý tuňák, nebo bonito?

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 8/2011

Kdo pozorně četl náš test konzervovaných tuňáků (dTest 3/2011), všiml si, že jednou z našich výtek vůči testovaným rybám bylo jejich špatné označení, respektive neuvedené rozdělení na pravé a nepravé tuňáky. S nadsázkou jsme si kladli otázku, jak velký strach mohou mít výrobci rybích plechovek z označení „nepravý tuňák“. Ukázalo se, že byl větší, než jsme se domnívali.

Byť to může na první pohled připomínat žabomyší válku a de facto nepodstatnou nuanci, jde ve skutečnosti o to, jak kvalitní a srozumitelnou informaci spotřebitel při nákupu dostane.

Mezi tuňáky patří ryby z čeledi makrelovitých, kam patří například i makrely. Nejznámějším rodem této čeledi je rod thunnus, kam patří nejznámější zástupce tuňák pravý neboli modroploutvý. Tento největší tuňák je ovšem téměř vyhubený, najdete ho prakticky jen v japonském suši, případně v drahých restauracích. Ryby, které naleznete v plechovkách, představují menší a hojnější zástupce tuňákovitých ryb. Aby měl spotřebitel přehled, jakou rybu si kupuje (i bez znalosti všech druhů tuňáků), rozděluje nařízení Evropské komise 1536/1992 jednotlivé rody tuňáků na pravé a nepravé. V testu jsme upozornili, že většina ryb v konzervách neuvádí druh použité ryby přesně (často bylo uvedeno pouze „tuňák“), což potvrdila i následná kontrola Státní zemědělské a potravinářské inspekce, při níž z 55 vzorků nevyhovělo 49 právě kvůli špatnému označení. Naše kritika byla zaměřena na to, že výrobci se „stydí“ prozradit spotřebitelům, že jejich obsahem jsou často menší nepraví tuňáci, například tunec atlantický nebo pelamidy (známé starším ročníkům, kdy byly dováženy z Turecka), tedy mnohem „obyčejnější“ ryby než velcí tuňáci.

Výrobci na toto zjištění reagovali po svém. Podle hesla: Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Citujeme z vyřízení našeho podnětu, jež jsme od SZPI obdrželi:

„Po tomto zintenzívněném vymáhání platných právních předpisů u prodejců konzervovaných ryb vyvinul rybný průmysl své aktivity vedoucí nakonec k tomu, že v průběhu měsíců duben až květen proběhla oprava – corrigendum nařízení Rady (ES) č. 1536/92 ze dne 9. června 1992, kterým se stanoví obchodní normy pro konzervované pravé a nepravé tuňáky. Corrigendum zásadním způsobem opravuje české znění nařízení co do obchodních názvů předmětných potravin. Podstata změn v corrigendu je v tom, že se v obchodním názvu konzervovaných výrobků místo „pravý“ nebo „nepravý“ tuňák označí druh použité ryby tuňák nebo bonito.“

Název bonito se pro označení nepravých tuňáků používá v mnohých jazycích a je uveden i v anglické verzi nařízení.

Jako by nestačilo, že nařízení samo mezi pravé tuňáky řadí tunce pruhovaného (katsuwonus pelamis), který nepatří do rodu thunnus; ovšem je hojně loven. Aby v tom český spotřebitel, nemaje hluboké znalosti mořské fauny, měl ještě větší zmatek, zařídil „rybný průmysl“, aby byli nepraví tuňáci pro příště označováni názvem, který je v českém jazyce v této souvislosti srozumitelný jen několika zasvěceným. Z obchodního hlediska je to jasné; cokoliv nepravého se špatně prodává. Zato název „bonito“ je sexy a voní exotikou...


Prihlásiť