Zdraví: Dioxiny kolem nás

Publikované v časopise 2/2011

Německá aféra s kontaminovaným krmivem, vejci, drůbežím, vepřovým, která okrajově zasáhla i nás, nabourala důvěru spotřebitelů v bezpečné potraviny. Trestu-hodného jednání se dopustila firma Harles a Jentzsch, která z Nizozemska dovezla technický olej, který následně prodala společnosti SAFU Zörbig. Ta olej použila pro výrobu krmného tuku, který dodala pětadvaceti výrobcům kompletních krmných směsí.

Ačkoliv dioxiny v potravinách plnily po několik dnů stránky novin, nikde naplno nezaznělo, že jsme s nimi ve styku den co den. Jejich zdrojem je vzduch, voda, půda. Dioxiny do životního prostředí zanesl a zanáší člověk svojí činností a setrvávající nezodpovědností.

Obecně o dioxinech

Termínem „dioxiny“ se označují dvě skupiny chemických sloučenin, do nichž spadá 75 polychlorovaných dibenzo–p–dioxinů a 135 dibenzofuranů s velice rozdílnou toxicitou pro živé organismy. Jejich společnou vlastností je nízká rozpustnost ve vodě a naopak vysoká rozpustnost v organických rozpouštědlech, schopnost bioakumulace ukládáním v tukové složce organismů a značná chemická stálost v prostředí. Dioxiny, na rozdíl od polychlorovaných bifenylů, nebyly nikdy vyráběny (s výjimkou pro vědecké účely) a jsou tak nežádoucím vedlejším produktem výroby některých herbicidů, polychlorovaných bifenylů (PCB), chlorovaných látek aj.

Jejich přítomnost ve stopových množ-stvích lze prokázat v mnoha složkách životního prostředí (vzduch, půda, voda, živé organismy) na celém světě. Kromě procesů spalování se dostávají dioxiny do prostředí prostřednictvím metalurgické výroby jako emise cementárenských pecí, výrobou pesticidů a chlorovaných chemických látek, výrobou PVC, bělením celulózy chlorem, automobilovou dopravou či spalováním zvláště hnědého uhlí v domácnostech.

Význam dioxinů v životním prostředí není dán pouze jejich mimořádnou nebezpečností, ale i skutečností, že všechny ostatní chlorované látky se při likvidaci spalováním částečně přeměňují na dioxiny. Dioxiny jsou sice na jedné straně označovány za nejtoxičtější látky uvolňované lidskou činností do životního prostředí, na druhé straně však není popsán případ smrtelné otravy člověka.

Kontaminovaný vzduch

Jedovaté dioxiny nejsou pro náš organismus neznámými látkami. Vzhledem k tomu, že vznikají jako vedlejší produkt nedokonalého spalování, jsou ve stopovém množství přítomny ve vzduchu, který celý život dýcháme. Ještě o něco vyšším množstvím dioxinů zatěžují svůj organismus kuřáci, neboť tyto látky jsou přítomny v cigaretovém kouři. Vznikají ale také při mnohem nevinnějších nebo nevyhnutelných událostech, jako je grilování, posezení u táboráku, při požáru, lokálním topení, spalování odpadů a sopečné činnosti.

Ačkoli dioxiny ve vzduchu jsou realitou a ačkoli jde často o velmi toxické látky, jsou pro lidský organismus mnohem nebezpečnější jiné látky, které stejně jako dioxiny vzduch obsahuje. To potvrzují i úředníci z ministerstva životního prostředí, které jistě nelze podezírat z toho, že problémy se znečištěním vzduchu v ČR zlehčují. Oproti dioxinům má na náš organismus mno-hem větší vliv takzvaný polétavý prach (situace posledních týdnů zejména na Ostravsku) a polycyklické aromatické uhlovodíky, které také vznikají při spalování látek všeho druhu, například pneumatik; do vzduchu se ale také dostávají používáním nekvalitních pneumatik. A stejně jako dioxiny mají karcinogenní účinek. To, že je jejich vliv na naše zdraví v porovnání s dioxiny větší, je dáno větším množstvím těchto látek v ovzduší.

Účinky na člověka

Pokud je člověk krátkodobě vystaven vysokým dávkám dioxinů, vyvolají tyto látky kožní změny jako chlorakné, tmavé skvrny na kůži a poškození jater. Mediálně známý je v této souvislosti údajný pokus o otravu ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka a jeho zohyzděná tvář. Mohly za to údajně dioxiny. Nicméně – nezemřel. Při dosud největším skandálu s dioxinovými vejci (Belgie 1999) obsahovalo jedno vejce 5000 pikogramů polychlorovaných dibenzo–p–dioxinů a dibenzofuranů. A k otravě prezidenta Juščenka bylo údajně použito tolik dioxinů, jakoby naráz snědl asi 200 milionů takto kontaminovaných vajec.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je pro dioxiny akceptovatelná denní dávka ze všech zdrojů jeden až čtyři pikogramy na kilogram tělesné váhy člověka. To znamená, že pro člověka vážícího 70 kilogramů činí akceptovatelná dávka 70 až 280 pikogramů dioxinů na den. Opatrnost je ale samozřejmě na místě včetně on-line kontrol procesů výroby potravin „od vidlí po vidličku“, jak říkají dozorové orgány.

Nohama na zemi

Žijeme v kontaminovaném prostředí, nejen co se týká vzduchu. Částečná, ale pod kontrolou držená kontaminace potravin je proto realitou, před kterou neutečeme. O to horší ale je, když se zbytečně dostanou do potravin kontaminanty chladným kalkulem či lidským selháním. Dodejme, že na současné dioxinové kauze se vedle výrobců „podepsaly“ i německé orgány, které zveřejnily svá zjištění pozdě.

O našem zdraví zdaleka nerozhoduje jen konzumace potravin, ale zejména celkový životní styl, množství stresu, genetické dispozice. Pouze potraviny, a to ani ne ty se stopovým, tedy podlimitním obsahem dioxinů, za naše zdravotní problémy nemohou.

Petr Havel