Černé ovce: Nehoda na přechodu

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 8/2010

Před dvěma lety šla Irmgard Němcová svou pravidelnou trasou na oběd. V té době jí bylo 78 let. Dodávám, že měřila 153 centimetrů. Přecházela přes přechod u odbočovacího pruhu doprava. Srazilo ji nákladní auto Tatra 815. Byla natolik duchapřítomná, že kolemjdoucí poprosila, aby zavolali jejího prasynovce Davida Vítů a informovali ho o nehodě. Pak byla převezena do nemocnice a odtud vrtulníkem do Brna. Amputovali jí obě nohy.

Když její prasynovec dorazil na místo nehody, viděl policisty, kteří nehodu vyšetřovali, a řidiče nákladního auta. Vpravo na přechodu blízko chodníku, kam chtěla paní Němcová dojít, byla krvavá skvrna. Tehdy se pan Vítů dozvěděl, že řidič nákladního auta si nehody vůbec nevšiml a pokračoval v jízdě dál. Až řidič dodávky, která jela za ním, ho asi po dvou kilometrech zastavil, řekl mu, co se stalo, a tak se vrátil na místo nehody. Policie nechala vypracovat znalecký posudek a udělala tzv. vyšetřovací pokus, jakousi rekonstrukci. Znalec Ing. Jan Šlosárek na základě výpovědi svědka, starého pána s holí, který šel opačným směrem a přešel celý přechod, došel k závěru, že paní Němcová vběhla pod jedoucí auto a sama nehodu způsobila. Policie navrhla zastavení trestního stíhání řidiče nákladního vozu a státní zástupce stíhání zastavil.
Právní zástupce paní Němcové zpochybnil znalecký posudek, ze kterého vyplynuly dvě zásadní informace: paní Němcová by musela jít přes přechod rychlostí 12 km/h a řidič podle znalce stál 3,2 m před přechodem. Přitom stejný svědek, který tvrdil, že paní Němcová běžela a auto už jelo, dosvědčil, že řidič stál jeden metr před přechodem. Paní Němcová sama říká, že auto stálo, jinak by na přechod nevstoupila. A tak proti zastavení trestního stíhání podal právní zástupce stížnost. Krajské státní zastupitelství jí vyhovělo a případ se začne vyšetřovat znovu.

Chtěli jsme si při natáčení vyzkoušet, co je vlastně z nákladního auta vidět. Kameraman s kamerou byl na místě řidiče a já přecházela 1,5 metru před autem. Řidič skutečně vidí chodce jen málo a musí používat zrcátko na levé straně předního skla. Pokud je jen chvíli nepozorný a sleduje vozovku, na kterou chce vjet, může se stát neštěstí.
Sešli jsme se se soudním znalcem, který nám potvrdil, že výhled z nákladního auta je velmi omezený a pokud jde přes přechod malý člověk, řidič ho při chvilkové nepozornosti nemusí zahlédnout. Proto musí vždy stát od přechodu v takové vzdálenosti, aby měl dostatečný rozhled.
Podařilo se nám setkat se s Pavlem Klvaňou, řidičem nákladního vozu. Ten říká, že pustil všechny chodce a pak se rozjel. Vinu žádnou necítí. A dodal, že pokud policie, státní zástupce a nakonec soud rozhodnou, že je vinen, přijme to.
Samozřejmě jsme natáčeli i s paní Němcovou, které se úplně změnil život. Přestěhovala se do bezbariérového bytu, snaží se postavit na protézy a být soběstačná. Mrzí ji, že se s ní Pavel Klvaňa nijak nespojil, ani jí nenapsal dopis, aby vyjádřil nějakou účast. Ten se zase hájí tím, že s ním chtěl jednat pouze prasynovec, který mu zakázal jakkoliv paní Němcovou kontaktovat.

Co bude dál? Bude proveden nový vyšetřovací pokus. Snad tentokrát bude jasně znázorněno, jak mohlo k nehodě dojít. Paní Němcová přešla dva metry po chodníku a pak téměř dvě třetiny přechodu. Pokud by byla pravda, že vběhla pod jedoucí nákladní auto, muselo by se to stát hned na začátku přechodu. Prostě – v tomto případě je mnoho nejasností, které by měly být řádně vyšetřeny.
Jisté je však jedno. Opatrnosti nikdy není dost a to jak na straně řidičů, tak na straně chodců. Stačí zlomek vteřiny a změní se život nejenom tomu, kdo skončí pod koly auta, ale i tomu, kdo auto řídil.

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele


Slovo advokáta


Podle § 5 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu) je řidič povinen umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.
Pokud by toto pravidlo všichni řidiči dodržovali, téměř k žádným případům, kdy je chodec na přechodu sražen projíždějícím vozidlem, by nedocházelo. S výjimkou méně pravděpodobných, avšak bohužel rovněž možných situací, kdy řidiči na poslední chvíli skočí do vozovky chodec, který přes přechod pro chodce sice bezpečně přejde, ale na druhé straně si uvědomí, že něco zapomněl, nečekaně se otočí a „skočí“ pod rozjíždějící se auto. V takovém případě by si chodec nehodu a případnou újmu na zdraví opravdu zavinil nepochybně sám a řidič by nemohl být brán k odpovědnosti ani v rovině trestního práva ani v rovině práva občanského.
Podle § 147 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, se trestného činu těžkého ublížení z nedbalosti dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Za uvedený trestný čin nyní hrozí pachateli trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 4 let. V daném případě mohlo být takovou důležitou povinností řidiče povinnost umožnit chodci bezpečné přejití vozovky přes přechod pro chodce a zranění, vedoucí k amputaci obou dolních končetin, nepochybně těžkou újmou na zdraví je. Ačkoliv je nyní platný trestní zákoník účinný teprve od 1.1.2010, bude aplikován i na případ této dopravní nehody, neboť podle původní úpravy § 224 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona by obviněnému hrozil trest odnětí svobody přísnější (v trvání 6 měsíců až pěti let) a trestné činy se posuzují podle zákona platného v době, kdy byly spáchány, s výjimkou případů, kdy nový zákon je pro obviněného příznivější.

Paní Němcová má jako osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, v trestním řízení postavení poškozeného a může tedy mimo jiné činit návrhy na doplnění dokazování a nahlížet do spisů. Poškozený rovněž může nechat pro trestní řízení vypracovat vlastní znalecký posudek, případně navrhnout vypracování revizního posudku, který bude přezkoumávat posudek, s jehož obsahem se poškozený neztotožní. Jak je z příběhu patrné, svá procesní práva dle § 43 trestního řádu prostřednictvím svého zmocněnce v plné míře využívá. Policie v rámci vyšetřování dopravní nehody zadala provedení znaleckého posudku a následně též vyšetřovacího pokusu, jejichž výsledky mohly odůvodňovat postup vedoucí k zastavení trestního stíhání. Proti takovému usnesení má poškozený právo podat stížnost a domáhat se jeho zrušení, což se v daném případě také stalo a trestní řízení pokračuje dále.
Policie tedy musí nyní řádně objasnit veškeré okolnosti uvedené dopravní nehody a pokud bude shromážděn dostatek důkazů, odůvodňujících postavení obviněného řidiče před soud, státní zástupce zpracuje obžalobu a případem se bude zabývat soud. Paní Němcová může v trestním řízení požadovat přiznání nároku na náhradu škody na zdraví (bolestné, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení a další).
Je pravděpodobné, že pokud dojde k odsouzení obžalovaného, škodu nakonec zaplatí pojišťovna, u které měl provozovatel nákladního automobilu (což může být osoba odlišná od řidiče) sjednáno pojištění odpovědnosti provozovatele motorového vozidla, tedy tzv. „povinné ručení“. Pokud bylo auto nepojištěné nebo pokud by byl jeho řidič pod vlivem alkoholu, zaplatil by škodu on sám.

Výše případného trestu bude záležet na konkrétních okolnostech případu, na osobě obžalovaného a na jeho případné trestní minulosti – pokud je dosud bezúhonný, přizná se, bude svého činu litovat, nabídne paní Němcové omluvu a případně jí zaplatí alespoň částečné odškodnění, lze očekávat, že k tomu bude přihlédnuto jako k polehčujícím okolnostem a v případě odsouzení bude uložen trest mírnější a pokud bude tímto trestem trest odnětí svobody, s velkou pravděpodobností bude jeho výkon podmíněně odložen. Jestliže je strategií jeho obhajoby vinu nepřiznat a s poškozenou nekomunikovat, hraje „vabank“, neboť riskuje, že v případě odsouzení mu bude v rámci výše uvedené trestní sazby uložen trest vyšší, polehčující okolnosti, umožňující jeho snížení, shledány nebudou a soudce bude zvažovat odsouzení i nepodmíněné.

Paní Němcové už nohy nikdo nevrátí a následky uvedené nehody si tak ponese na celý zbytek života, bez ohledu na to, zda bude řidič nákladního automobilu nakonec shledán viníkem dopravní nehody a zda se dožije toho, že jí bude vyplaceno případné odškodnění. A onen řidič, i kdyby byl soudem zproštěn, bude žít zbytek života s vědomím, že dopravní nehodě by bylo možno předejít, kdyby se na svou práci lépe soustředil. Proto shodně s Marií Křepelkovou apeluji na čtenáře, aby se jako účastníci silničního provozu, ve kterém může dojít každou chvíli k podobným nehodám, chovali opravdu zodpovědně a tedy co možná nejopatrněji. Následné starosti za to opravdu nestojí…

JUDr. Martin Sochor, advokát


Prihlásiť