Léčivá síla rostlin: Pelyněk pravý (Artemisia absinthum L. )

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 9/2006

Vytrvalá, hořce aromatická rostlina, která dorůstá výšky přes jeden metr, je starodávnou léčivkou. O jejím užívání máme zprávy už z antiky; latinský název je odvozen od jména bohyně Artemis. Staří pohané pálili věnce z pelyňku na oslavu slunovratu. Ještě ve středověku se užíval jako součást bylinné směsi na vykuřování místností. Pelyněk pravý má stříbrošedé listy a žluté kvítky bez okvětních plátků, u nás se občas pěstuje, zplanělý ho najdeme na rumištích, zanedbaných suchých stráních a podél cest, stejně jako jeho další (léčivé) příbuzné, z nichž nejhojnější je pelyněk černobýl.
Sbírají se nezdřevnatělé konce kvetoucí nati, ještě lepší je sdrhnout z lodyhy jen samotné listy a květy. Pro drogu je typické kořenité aroma a odporně hořká chuť, kterou má na svědomí vysoký obsah hořčin. Účinné látky neobyčejně zvyšují produkci trávicích sekretů v celém zažívacím ústrojí, takže pomohou s trávením tučných masitých jídel. Pelyněk se osvědčil i při zvracení, poruchách tvorby žaludeční kyseliny, křečích v trávicí soustavě, zejména způsobených nadměrnou plynatostí. Málokdy se používá samotný, většinou je součástí žaludečních a střevních směsí s méně hořkými bylinami, jako je například máta, heřmánek, ostropestřec, jalovec, šalvěj, rozmarýn nebo majoránka.
Pelyněk obsahuje významné množství toxického thujonu. Druhá část latinského názvu napovídá, v jakém nápoji oblíbeném zejména avantgardními umělci na přelomu 19. a 20. století se pelyněk uplatnil. Má se za to, že inspirativní extatické stavy vyvolával právě thujon. Jde však o drogu silně návykovou a nebezpečnou, protože při nemírném užívání nevratně poškozuje mozek. Demence způsobené tzv. absinthismem vedly k tomu, proč byl tento kultovní destilát ve většině zemí zakázán.

Prihlásiť