Jak lze definovat ošetřovatelství?
Ošetřovatelství je komplexní péče o člověka, má vědecký základ a je nezbytnou součástí zdravotnického systému. Zdravotní péče je z 20 % léčba, ale z 80 % péče. Léčba bez ošetřování a následné týmové péče by nefungovala. Jde o zdravotnický obor s obrovským rozsahem, který zahrnuje i péči o zdravé (např. ženy v porodnicích), prevenci nemocí, péči o postižené i umírající.
Jaký je rozdíl ve vzdělání a kompetencích zdravotních sester?
Absolventi SZŠ jsou praktické sestry. Tyto školy končí maturitou a je tam méně praxe, okolo 1200 hodin. Absolventi mají o něco méně kompetencí – nemohou plánovat a koordinovat péči o pacienta či aplikovat léky intravenózně ani pracovat samostatně na specializovaných pracovištích.
Všeobecná sestra má za sebou studium v bakalářském programu nebo na VOŠ s 2300 hodinami praxe. Výukové programy VOŠ (titul DiS.) a bakalářského stupně VŠ (titul Bc.) jsou shodné. Pouze bakalář však může pokračovat na magisterském stupni, jeho titul je akademický.
Co dá zdravotní sestře magisterské studium?
Jde o prohlubující či navazující studium, které přináší další kompetence včetně specializačních. Ale sestry mohou získat specializaci také na akreditovaných pracovištích bez magisterského stupně.
V ČR je pro všeobecné sestry 13 specializačních programů. Např. po magisterském studiu intenzivní péče je sestra kompetentní k práci na JIP a ARO, umí pečovat o těžce nemocného. Má znalost klinického rozhodování a farmakologie, zná postupy léčby, ovládá spoustu přístrojů, sleduje stav pacienta a umí se rychle rozhodovat. Při péči o hygienu nemocného sleduje stav pokožky a stav ran. Musí to vše umět reportovat lékaři a dalším kolegům. Za covidové pandemie fungovaly JIP díky takto vzdělaným sestrám velmi dobře.
Dalšími specializacemi jsou např. odbornost geriatrické nebo onkologické sestry. Počet pacientů v těchto oblastech statisticky narůstá, stejně tak poptávka po odborně vzdělaných a připravených sestrách. Ve světě jsou geriatrické sestry schopny vést celé jednotky, kde lékař působí jen jako konzultant.
PhDr. Hana Svobodová, Ph.D.
Vystudovala Pedagogiku a péči o nemocné na FF UK. Pracovala jako sestra na interním oddělení a JIP, učila na SZŠ. V současnosti působí jako přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK. Je garantkou studijního programu Všeobecné ošetřovatelství a čtyř předmětů pro studenty medicíny. V roce 2024 byla za své inovativní výukové postupy oceněna ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Ve volném čase se nejraději věnuje četbě, poslechu hudby, plavání, jízdě na kole, turistice, zahradě či pobytu v přírodě s rodinou a přáteli.
Jaké má uplatnění absolvent SZŠ, tj. praktická sestra?
Pracuje v nemocnici jako člen týmu, ve kterém je vždy všeobecná sestra. Ta provádí úkony, ke kterým praktická sestra nemá kompetenci, třeba podává léky do žil, do centrálních vstupů, vede dokumentaci. A je důležité, aby součástí zdravotnických týmů byly osoby s kvalifikací různého stupně.
Považujete za důležité, aby sestra měla vysokou školu?
V dnešní době ano, ve světě je to běžné. I sestra v ordinaci praktického lékaře umí mnoho věcí, když tam lékař právě není. Musí tomu rozumět, na což ji VŠ připravuje. Učíme studenty, aby přemýšleli o každém úkonu a jeho opodstatněnosti, aby nespoléhali na pouhou rutinu. Snažíme se je vést ke kritickému myšlení. Je důležité pracovat podle nejnovějších poznatků založených na vědeckých výzkumech. Sestra se celý život vzdělává, protože vývoj medicíny je opravdu velmi rychlý.
Čím se zabývá Ústav ošetřovatelství?
Ústav ošetřovatelství má na starosti tříletý bakalářský studijní program Všeobecné ošetřovatelství, který vychovává všeobecné sestry. Jsme součástí 3. LF UK a podílíme se i na vzdělávání mediků v prvním a druhém ročníku. Součástí jejich předmětu Úvod do klinické medicíny je výuka základních ošetřovatelských postupů, třeba jak změřit fyziologické funkce, aplikovat injekci, odebrat krev, zavést kanylu, ošetřit ránu. Ošetřovatelství je také o postojích a komunikačních dovednostech. Máme pro mediky komunikační semináře, např. v 1. ročníku je učíme ptát se a naslouchat. Na seminář si zveme pacientku a vedeme s ní rozhovor o hospitalizaci – jak se jí daří, jaké má problémy nebo potřeby, jak se v nemocnici cítí. Učíme studenty nonverbální komunikaci, aby člověka vnímali, sledovali jeho emoce a reagovali na ně. Pak si to v nemocnici zkoušejí v reálu. Komunikační semináře zahrnují i komunikaci s pacientem, který má poruchu sluchu. Nemusíte umět znakovat, stačí uvědomit si některé principy – nemluvit na pacienta, když vám nevidí na ústa a nemůže odezírat, obracet se přímo na něj, nikoliv jen na asistenta, vnímat ho stejně jako slyšícího. Zveme si do výuky dobrovolníky s poruchou zraku nebo s tělesným postižením, i takové pacienty budou studenti potkávat a léčit je. Ve 2. ročníku učíme mediky odebírat anamnézu s tzv. standardizovanými pacienty – instruovanými dobrovolníky, nejvíce z Univerzity třetího věku, kteří hrají roli pacienta.
Kdo je sanitář a kdo ošetřovatel?
Sanitář vykonává především pomocné a provozní činnosti. Musí mít nejméně akreditovaný kurz. Ošetřovatel poskytuje základní přímou ošetřovatelskou péči pacientovi pod dohledem sestry, je velmi důležitý v sociálních zařízeních. Má tříleté vzdělání bez maturity, které většinou probíhá na SZŠ nebo v nemocnicích.
Praxe v nemocnici je u studentů ošetřovatelství jistě důležitá.
Samozřejmě, v každém semestru mají studenti pět týdnů souvislé vedené praxe. Mentor, sestra, která si studenta vezme pod křídlo, ví, s jakou znalostí k ní přichází, ve kterém je ročníku a kam by se během praxe měl posunout, dokáže ho po pěti týdnech ohodnotit. Mentoři se připravují v našem mentorském kurzu, který má akreditaci Ministerstva zdravotnictví. Jde o teoretickou, ale hlavně praktickou výuku, jak pracovat se studenty a dovést je k tomu, aby se stali právoplatnými členy týmu, kdyby na příslušné oddělení nastoupili.
Pětitýdenní praxe probíhá také o letních prázdninách – po prvním ročníku v komunitním zařízení, po druhém v nemocnici. Student si může vybrat oddělení podle svých zájmů, což je motivující. Rozhodně nejde o formalitu a nenecháváme vše na mentorech, je to neustálá a intenzivní spolupráce.
Neodrazuje studenty, že skoro nemají prázdniny?
Po prvním ročníku odchází 15–20 % studentů, ale důvody jsou různé. Máme studenty, kteří se nedostali na medicínu nebo jinou školu a dostali se k nám, jsou tu rok, pak se jim to podaří a odejdou. Někdo po prvním ročníku zjistí, že obor a studium neodpovídá tomu, co si představoval.
Zavedli jsme systém peer podpory – studenti starších ročníků působí jako kouči studijní skupiny a starají se o mladší už od úvodního soustředění – usnadňují jim adaptaci, spolupracují s vyučujícím na organizaci praxe, pomáhají při nejistotách. Některá nemocniční oddělení mohou být pro studenty náročná, třeba dětská psychiatrie, oddělení pro vážně nemocné děti, oddělení, kde mohou umírat pacienti. Je přirozené, že si s tím někdo neumí poradit, zejména v dospívání. Nenecháváme je v tom, ptáme se, zajímáme se.
A pak jsou na praxích k dispozici nemocniční peeři, tj. osoby, které umějí podpořit, pracovat s krizovou situací, detekovat problémy a pomoci, přijde-li student s nějakým problémem. Nemusí to být psycholog, může jít o sestru, která má intervenční kurz. Navázali jsme s nimi kontakt a přibrali jsme je do výuky. Individuální kontakt tohoto druhu je lepší, studenti se neradi svěřují s těmito záležitostmi ve větší skupině.
Existuje podobná služba pro sestry v zdravotnických zařízeních?
Mezi nemocnicemi jsou rozdíly, ale tento koncept je v praxi žádaný a zaváděný. U nás ve FNKV je dobře etablovaný tzv. SPIS, systém psychosociální intervenční služby. Má ho na starosti vrchní sestra ARO, která je interventem pro zaměstnance. Velmi se osvědčila, když jsme měli střelbu na hematoonkologii a personál potřeboval rychlou pomoc. Platí to i při neštěstích s velkým množstvím pacientů nebo když je sestra přetížená a na hraně vyhoření. Zdravotníci prožívají spoustu věcí, nosí je v sobě. Některé nemocnice mají kaplany, kteří mohou pomoci také zaměstnancům, protože stejně jako lékař musí zachovat mlčenlivost a svěřit se jim je snazší než svému nadřízenému nebo kolegyni.
Sestra má možná k umírajícímu pacientovi z personálu nemocnice nejblíže…
Ano, je to tak. I na tuto těžkou situaci se sestra postupně připravuje. Podle definice Virginie Avenel Hendersonové, vlivné osobnosti moderního ošetřovatelství první poloviny 20. století, zakladatelky teorie základní ošetřovatelské péče postavené na potřebách člověka, je jedinečnou funkcí sestry provázet člověka v době zdraví, nemoci i smrti. Často je těžké provázet pacienta i pracovat s rodinou, která tam je, ale patří to k naší práci a nejde pouze o paliativní týmy. Existují vzdělávací aktivity, semináře psychologické podpory personálu. Záleží také na vedení týmu. Každý student počítá s tím, že se dříve či později setká se smrtí.
Co všechno může nebo má mít na starosti sestra na oddělení či ambulanci?
Kompetence jsou určeny zákonem, odvíjejí se od vzdělání a oboru. Máme vyhlášku, která velmi podrobně popisuje jednotlivé činnosti. Několika slovy: sestra provází pacienta, měla by koordinovat péči o něj a vykonávat ji. Nejdůležitější je vždy pacient, ať na nemocničním oddělení, v sociálním zařízení, nebo v ambulanci.
Soustřeďme se na ambulantní sestru…
Záleží na jejím vzdělání a na zaměření ordinace. Sestra vede evidenci pacientů a provádí administrativní činnosti. Pak je tam mnoho odborných úkonů – aplikace injekcí, odběry krve, ošetřování ran, EKG, nastavení holteru, ... Lékař na ni deleguje činnosti, které jsou v kompetenci nelékařského pracovníka.
Jak moc je sestra podřízená lékaři?
Profese sestry je samostatná profese. Lékař by těžko vykonával všechno sám. Sestra není podřízená lékaři, pracují v týmu a každý ví, co je jeho odpovědnost a kompetence. A s každou kompetencí je spojená odpovědnost.
Jaký je kariérní růst sestry – stát se hlavní sestrou nebo zvyšovat si odbornost?
Může to být obojí, záleží na tom, kam chce člověk směřovat, kde vidí své možnosti a schopnosti. Je důležité, aby člověk nestagnoval. Sestry mají stejně jako lékaři celoživotní vzdělávání. Každý zaměstnavatel chce, aby jeho personál byl vzdělaný, a snaží se ho podporovat. Sestry také jezdí na konference a kongresy. Hodně specializovaná činnost je například takzvaný PICC team v nemocnici, jde o periferní zavádění centrálního katetru. Sestra s příslušnou specializací a tréninkem umí pod ultrazvukem zavádět dlouhodobé katetry, ošetřovat je, sledovat komplikace a školit personál. Je to obrovsky fundovaná specializovaná činnost a šikovné sestry, které pracují s těmito žilními vstupy, se mohou s lékařem podílet na rozhodování o volbě katetru.
Je pro práci sestry důležitý věk?
Prof. Staňková, náš guru ošetřovatelství, v 80. letech říkala, že je potřeba, aby byl pro výkon tohoto povolání člověk zralý. V 15–18 letech se člověk často teprve hledá. My potřebujeme zralou osobu, která se vyrovná se smrtí nebo s těžkými situacemi nemocných, o které se má starat a být jim oporou.
Kolik je mužů s profesí zdravotní sestry?
Velmi málo. Přitom je velmi ozdravné mít v oboru muže, protože ženy a muži mívají jiný pohled na věc. V některých státech je mužů sester více, například v Nizozemsku nebo Belgii.
Proč je i muž zdravotní sestra, nikoliv zdravotní bratr?
To je svízel češtiny, kde ekvivalent není. Sestra je název profese, ne označení sourozeneckého vztahu. Je to jiný slovní význam. Ale kolegům mužům to nevadí, pokud vím.
Zájem o obor zdravotní sestry není malý. Proč je sester nedostatek?
Od letošního roku platí vládní program podpory navýšení počtu studentů pro všeobecné ošetřovatelství, proto jsme mohli vzít o 20 % studentů víc. Škol máme dost, ale každá má svou kapacitu – jak personální, tak prostorovou. Musíme garantovat, že splníme akreditaci oboru, že student bude mít potřebnou praxi na odděleních, která nejsou bezbřehá, nemohou pojímat více a více studentů na praxích. Značnou roli v tom hrají také finance.
Potřebujeme více sester, když stárne populace?
Statistiky ÚZIS říkají, že sester bude třeba čím dál víc. Ve stárnoucí populaci přibývá nemocných. Je více onkologických a chronických onemocnění. Vznikají nové specializované ambulance. A tam všude je nutné mít vzdělané sestry. Proto jsme začali nabírat více studentů už teď a motivovat je. Motivace je v této profesi velmi důležitá. V našem oboru pracují lidé, kteří mají rádi kontakt s nemocným a chtějí se účastnit jeho léčby.
Co byste k našemu rozhovoru dodala?
Ošetřovatelství je krásná profese a byla, je a bude potřeba vždycky. Je však náročná jak fyzicky, tak psychicky. Ale stojí to za to být součástí uzdravení člověka nebo provázení v těžkých chvílích jeho života. Má to obrovský smysl.
Co mne trápí a často dráždí v zobrazování ošetřovatelství, jsou české seriály ze zdravotnického prostředí, které neukazují pracovní partnerství mezi lékařem a sestrou, týmovou práci. Laická veřejnost by měla vědět, že sestry nejsou vyzývavé a flirtující milenky lékařů, jak je někdy ukazováno.
