Euro v ČR: Blízká, či vzdálená budoucnost?

Obsah májového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 5/2024 Obsah májového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 4/2023

Příští rok uplyne dvacet let od chvíle, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Tento historický mezník neznamenal pouze přistoupení do prostoru evropského společenství, ale také zavázání se k přijetí společné evropské měny. Vstup do eurozóny (pojem označující ty státy Evropské unie, které přijaly euro jako svoji zákonnou měnu) s sebou však přináší poměrně striktní požadavky na dlouhodobé plnění několika ekonomických kritérií. Jak se naší zemi daří stanovené podmínky naplňovat a kdy přibližně můžeme očekávat změnu bankovek a mincí v našich peněženkách?

Co jste možná nevěděli:

  • Současná eurozóna o 20 členských státech se rozkládá na území s přibližnou výměrou 2,9 miliónů kilometrů čtverečních, což představuje 69 % rozlohy EU.
  • Eurem zaplatíte i v některých státech ležících mimo evropský kontinent – například ve Francouzské Guyaně, Guadeloupe, na Madeiře, Martiniku či portugalských Azorských ostrovech.
  • Grafická podoba symbolu eura Ä je inspirována řeckým písmenem epsilon, neboť Řecko je považováno za kolébku evropské civilizace. Dvě vodorovné linky uprostřed znaku pak symbolizují stabilitu eura.

Následujícími řádky zcela jistě nepotěšíme žádného z kritiků a odpůrců platidel se symbolem dvojitě přeškrtnutého zakřiveného „E“. Na rozdíl od Dánského království totiž Česká republika nemá vyjednánu trvalou výjimku z povinnosti jednotnou evropskou měnu přijmout, a tak tedy otázka v případě naší země nezní „jestli“, nýbrž „kdy“. Na to zná, obrazně řečeno, odpověď pouze česká ekonomika, neboť provedení takto zásadní měnové reformy závisí především na makroekonomických ukazatelích.

Jak to všechno začalo

Myšlenka bližší kooperace evropských států na nejen hospodářské úrovni má kořeny v období po druhé světové válce. Tehdy evropské země vyčerpané válečným konfliktem vyhodnotily, že lepší a efektivnější cestou bude místo neustálého soupeření určitý způsob spolupráce. Tu nejdříve započaly Německo, Francie, Itálie a státy Beneluxu a k této původní, zakládající šestici se následně přidávaly další. Podoba i názvy spolupracujícího uskupení se v průběhu minulého století několikrát změnily, až došly v listopadu 1993 na základě Maastrichtské smlouvy k názvu definitivnímu – tedy Evropská unie. Toto politické a ekonomické společenství v současnosti sdružuje 27 členských států, což na přepočet obyvatel činí přibližně 6 % světové populace.

Podobně jako se postupem času vyvíjela forma spolupráce i samotné pojmenování kooperujícího celku, ani společná evropská měna nevznikla na první pokus. Proces měnové synchronizace byl mimořádně náročný především z toho důvodu, že měnové politiky jednotlivých států byly značně rozdílné. První podobu měnové unie (pod názvem Evropský měnový systém) se tak podařilo dát dohromady až v březnu 1979 – avšak nikoliv s eurem, jak jej známe dnes, ale s takzvanou ECU. To byla umělá měnová jednotka plnící funkci jak zúčtovací jednotky, tak rezervní měny centrálních bank pro devizové intervence. ECU, která je považována za předchůdce eura, vydržela v platnosti téměř dvacet let. V lednu 1999 ji potom nahradilo samotné euro.

Eurozóna

Rokem 1999 se tedy dostáváme k podobě společné evropské měny, jakou známe dnes. Tehdejší eurozóna měla 11 zakládajících členů. K těmto (převážně západoevropským) státům se v průběhu následujících dvaceti let postupně přidaly například Kypr, Malta, Slovensko či pobaltské republiky, posledním přistoupivším s datem 1. ledna letošního roku je potom turisticky oblíbené Chorvatsko. Aktuálně tedy eurozóna sdružuje 20 států Evropské unie z celkového počtu 27.

Euro představuje nejen zákonné platidlo v zemích eurozóny, ale také zastává (po americkém dolaru) pozici druhé nejvýznamnější světové měny. Původně se při jeho zavádění sice předpokládalo, že se stane světovou rezervní měnou rovnocennou americkému dolaru, nicméně ani tato stříbrná pozice není vůbec špatným výsledkem. Kromě těchto již zmíněných dvou funkcí zastává euro nezastupitelnou roli také v kontextu nadnárodním, a to zejména v oblasti devizových rezerv centrálních bank, fakturační měny v mezinárodním obchodě či v rámci emise dluhových cenných papírů.

Evropská centrální banka

Velkolepý projekt jednotné evropské měny si již od začátku žádal samostatnou instituci, která bude na celý systém dohlížet. Dozorovým orgánem se v červnu 1998 stala Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Tato samostatná právnická osoba má povahu nezávislé nadnárodní instituce, která společně s národními centrálními bankami všech členských států EU utváří a přímo či nepřímo formuje hospodářskou a měnovou politiku členských států Evropské unie.

Hlavními cíli Evropské centrální banky je především zajišťování cenové stability na území eurozóny, správa jednotné měny, aplikace monetárních opatření nebo podpora hospodářského růstu. Které konkrétní kroky si pod těmito obecnými úlohami představit? Mezi kompetence ECB patří kupříkladu:

  •  Stanovování úrokových sazeb, za které ECB půjčuje komerčním bankám v eurozóně (čímž zároveň reguluje peněžní zásobu a míru inflace);
  •  spravování devizových rezerv eurozóny a řízení nákupu či prodeje měn k udržení stability směnných kurzů;
  •  udělování povolení zemím eurozóny tisknout a uvádět do oběhu eurobankovky.

Kritéria z Maastrichtu

Smlouva o Evropské unii (neboli Maastrichtská smlouva) z počátku devadesátých let nebyla pouze dokumentem stvrzujícím vznik nového evropského společenství, ale také nejpodstatnější listinou v ohledu měnové politiky. Její součástí byla totiž takzvaná maastrichtská konvergenční kritéria – tedy „balíček“ pěti ekonomických veličin, jejichž hodnoty mají doložit připravenost uchazečské země na členství v hospodářské a měnové unii.

Které podmínky musí unijní země pro vstup do eurozóny a následné přijetí společné evropské měny splňovat?

1) Cenová stabilita:uchazečský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu vycházející z průměrné roční míry inflace, která nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu roční míry inflace tří členských zemí s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability (tedy hodnotami nejbližšími k inflačnímu cíli).

2) Dlouhodobé úrokové sazby:průměrná úroková sazba přistupujícího státu je srovnávána s již členskými zeměmi a vyhovující je tehdy, pokud jeho průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nepřekračuje o více než 2 procentní body úrokové sazby tří členských zemí, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě výnosů dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů.

3) Deficit veřejného rozpočtu:jedná se o kritérium zhodnocující dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí – konkrétně je splněno tehdy, pokud poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu (HDP) je menší než 3%.

4) Výše veřejného dluhu:tento faktor opět usměrňuje oblast veřejných financí – tentokrát je hodnota vyhovující v případě, že podíl veřejného dluhu na HDP nepřekračuje 60 %. Veřejný dluh je součtem státního dluhu a dluhů jednotlivých odvětví státního sektoru (například obcí, krajů či státních fondů).

5) Stabilita měnového kurzu:poslední kritérium kandidátské zemi stanovuje, že podmínkou vstupu do měnové unie je nejprve zapojení se do takzvaného mechanismu směnných kurzů ERM II. Jen samotná účast v tomto režimu však nestačí – nutné je i jeho úspěšné absolvování, které především znamená, že daná země bude po dobu dvou let udržovat kurz své měny v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu k euru.

Jak na tom jsme?

Posouzení splnění či nesplnění vstupních eurozónních podmínek každoročně provádí ministerstvo financí ve spolupráci s Českou národní bankou v dokumentu zvaném „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“. Jeho poslední vydání pochází z prosince 2022 a uvádí, že vzhledem ke značnému odstupu od eurozóny v cenových a mzdových úrovních, dvouciferné inflaci a nevyřešené udržitelnosti veřejných financí Česká republika konvergenční kritéria nesplňuje. Společné stanovisko ministerstva financí a centrální banky tak zní cílové datum přijetí eura zatím nestanovovat.

Prihlásiť