Vymáhání pohledávek, díl 3., Rozsudkem nekončíme...

Obsah aprílového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah aprílového dTestu

Sdílejte

Publikované v časopise 4/2023

Soudní řízení zahajujeme s vidinou spravedlivého vypořádání sporu. Ze subjektivního pohledu je zpravidla spravedlivé takové vypořádání, kdy nám soud přizná, co od něj požadujeme. Co ale dělat, když se očekávaný výsledek nedostaví, žaloba je proti vám podána neoprávněně nebo je nárok vyčíslen v nesprávné výši? Jak lze výsledek sporu zvrátit a kdy je rozsudek konečný, se dozvíte v dalším díle seriálu o vymáhání pohledávek.

Jak rozhodují soudy?

Soudy při své činnosti využívají několik druhů soudních rozhodnutí. Mezi základní formy rozhodnutí patří rozsudek, jímž obecné soudy rozhodují o věci samé. Obecně platí, že je jím rozhodnuto o celé projednávané věci, nikoliv pouze o dílčí otázce. Od rozsudku tedy účastníci řízení mohou očekávat rozřešení celého sporu. Na jeho základě také zjistí, zda svůj nárok již při podávání žaloby formulovali přesně tak, jak zamýšleli. Rozsudkem jim totiž zpravidla nemůže být přisouzeno něco jiného nebo více, než čeho se u soudu domáhali. Je však na uvážení soudu, do jaké míry žalobnímu návrhu vyhoví. V tomto ohledu má soud tři možnosti – vyhovět zcela, nevyhovět a zamítnout žalobu, či vyhovět pouze částečně.

Rozsudek však není jediným druhem soudního rozhodnutí, s nímž se při vymáhání pohledávky můžeme setkat. V minulém díle našeho se­riá­lu jsme popsali, že vedle obecného žalobního návrhu je možné alternativně využít zjednodušené řízení podáním návrhu na vydání rozkazu, nejčastěji platebního či elektronického platebního. Pokud soud žádáme o vydání rozkazu, pak výsledkem jeho rozhodovací činnosti nebude rozsudek, ale právě navrhovaný platební rozkaz.

V případech, kdy soud nerozhoduje o konečném výsledku sporu, rozhoduje zpravidla v dílčích záležitostech usnesením. Usnesením soud rozhodne například o návrhu na změnu žaloby, o přerušení řízení nebo pořádkové pokutě. Pro potřeby našeho seriálu pomineme další specifické druhy soudních rozhodnutí, kterým je například nález Ústavního soudu, a nadále se budeme věnovat pouze rozsudkům.

Počet Krajských soudů neodpovídá počtu současných samosprávných krajů (14). Soustava krajských soudů totiž vychází z dřívějšího územního členění, kdy se ČR dělila na 8 krajů. Poněkud matoucí je rovněž označení některých soudů, kdy Krajský soud v Praze je krajským soudem pro Středočeský kraj, Městský soud v Praze je de facto soudem krajským pro obvod hlavního města Prahy, naopak Městský soud v Brně je pouze okresním soudem pro Brno – město.

Zvláštní druhy rozsudku – nečinnost se nevyplácí

V průběhu řízení mohou nastat okolnosti, které mohou některou ze stran přimět k přehodnocení podstaty soudního sporu. Žalovaný si například pod tíhou důkazů vyhodnotí, že nemá smysl v řízení dále pokračovat a žalobcův nárok uzná. V takovém případě soud rozhodne rozsudkem pro uznání.

Jak opakovaně varujeme, nečinnost se v právních otázkách nevyplácí. Právo zkrátka přeje bdělým, proto je třeba věnovat pozornost také případům, kdy soud rozhodne na základě nečinnosti některé ze stran sporu. K uznání nároku totiž může dojít i bez výslovného prohlášení žalovaného. Za uznaný bude soud považovat nárok také tehdy, pokud soud žalovaného vyzve, aby se ve věci vyjádřil, přičemž žalovaný se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří, popřípadě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. Druhý případ uznání nároku bez výslovného prohlášení žalovaného může nastat, jestliže se žalovaný bez omluvy nedostaví k přípravnému jednání a současně budou splněny další podmínky.

Dalším případem, kdy může soud rozhodnout v nepřítomnosti žalovaného, je rozsudek pro zmeškání. Zmešká-li žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, budou se za splnění podmínek (předvolání žalovaného, poučení aj.) tvrzení, která přednesl žalobce, považovat za nesporná. Na tomto základě může soud následně rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání za předpokladu, že to žalobce navrhne.

Jak je patrné, vydání rozsudku pro uznání či zmeškání je poměrně přísný trest za nečinnost jedné ze stran soudního sporu. Ze strany soudu se však nejedná o překvapivé jednání. Soud má totiž povinnost na nepříznivé následky nečinnosti upozornit vždy, když od určité osoby vyžaduje konkrétní činnost, například aby se osobně dostavila k jednání či poskytla písemné vyjádření. Je tedy patrné, že soudním obsílkám je bezpodmínečně nutné věnovat náležitou pozornost a případnou reakci na ně neodkládat. Pokud si nejste jisti, co se od vás žádá, obraťte se neodkladně na advokáta nebo využijte služby naší poradny.

Kdy se lze domáhat práv přisouzených soudním rozhodnutím?

Sláva! Byl vám doručen rozsudek. Na oslavy je však stále brzy. Vydaný rozsudek nemá účinky bezprostředně po svém vydání. V této souvislosti je nutné si ujasnit dva pojmy – právní moc a vykonatelnost. Aby strana, která v řízení neuspěla, mohla výsledek sporu zvrátit ještě předtím, než dojde k jeho naplnění, je stanovena časová prodleva od doručení rozsudku do okamžiku, kdy je možné považovat rozsudek za konečný, tedy kdy je pravomocný. V této lhůtě, která zpravidla činí 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, je možné podat řádný opravný prostředek. Řádným opravným prostředkem je v případě rozsudku odvolání. Po uplynutí lhůty pro podání odvolání se stává rozsudek pravomocným a jeho důsledkům se již nelze vyhnout. Právní moc může nastat i dříve, a to v případě, že se strana, která neuspěla, vzdá svého práva na odvolání.

Kdy je rozsudek vykonatelný? Pokud jde o vymáhání pohledávek, soud v rozsudku stanoví lhůtu, v níž má být přisouzené dlužné plnění (finanční částka) splněno. Typicky stanoví, že ke splnění povinnosti má dojít do 3 dnů od právní moci rozsudku. Nyní se tedy nacházíme v situaci, kdy je již rozhodnutí pravomocné, ale protistrana nemusí povinnost zaplatit dlužnou částku splnit bezprostředně, nýbrž má k jejímu splnění stanovenou dodatečnou lhůtu. Po jejím uplynutí je rozsudek nejen pravomocný, ale také vykonatelný.

Odvolání

Jak jsme již uvedli, odvolání je řádným opravným prostředkem, jenž vždy směřuje proti nepravomocnému rozsudku vydanému v první instanci (stupni). Z hlediska možnosti podat odvolání je určující také částka, o niž se spor vede. Pokud nepřevyšuje 10 000 Kč, je odvolání nepřípustné.

Odvolání v přípustných případech budeme adresovat témuž soudu, který vydal napadaný rozsudek. Rozhodovat o něm však bude soud, který se v soudní soustavě nachází o stupeň výše. Při vymáhání peněžitých pohledávek bude obvykle rozhodovat příslušný okresní soud v prvním stupni a krajský soud, v jehož obvodu se tento okresní soud nachází, ve stupni druhém.

Odvolací řízení má dále určitá specifika. Má odkladný účinek, což znamená, že spor nebude pravomocně ukončen, dokud nebude rozhodnuto o odvolání. Odvolací soud se může zabývat jak skutkovými okolnostmi, zjednodušeně řečeno – co se v daném případě stalo, tak právním posouzením těchto okolností. V odvolacím řízení však není možné vznášet nové důkazy. Podat odvolání může pouze ten, komu nebylo plně nebo zčásti vyhověno v prvním stupni, a to pouze na základě zákonem vymezených důvodů, např. pokud soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy.

Mimořádné opravné prostředky

Mimořádnost opravných prostředků spočívá v tom, že na rozdíl od těch řádných směřuje proti již pravomocnému rozsudku. Je tedy zřejmé, že se vzhledem k podstatnému zásahu do již rozhodnuté věci jedná o nástroje, které je možné použít pouze v úzce vymezených případech. Mezi mimořádné opravné prostředky patří žaloba na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost a dovolání.

Žalobu na obnovu řízení je možné podat, pokud vyšly najevo nové skutečnosti, které nebyly známy v době, kdy probíhalo původní řízení. Současně by tyto skutečnosti měly být způsobilé pomoci účastníkovi k dosažení příznivějšího výsledku v řízení. Žalobu je dále nutné doplnit o nové důkazy, které v původním řízení nemohly být použity, např. proto, že se o nich nevědělo. Žalobu na obnovu řízení je nutné podat soudu, který spor rozhodoval v prvním stupni, a to ve lhůtě 3 měsíců od zjištění nových skutečností, nejdéle však do 3 let od právní moci původního rozhodnutí.

Žalobou pro zmatečnost je možné zvrátit pravomocné rozhodnutí, pokud v průběhu řízení došlo k některému ze závažných pochybení, které výslovně uvádí zákon. Důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost tak může být mimo jiné skutečnost, že účastníkovi řízení byla odebrána možnost jednat před soudem či bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího. Žalobu pro zmatečnost je opět nutné adresovat soudu, který věc rozhodoval v prvním stupni, a to do tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.

A konečně dovoláním je možné napadnout pravomocné rozhodnutí za předpokladu, že se účastník řízení domnívá, že spočívá na nesprávném právním posouzení. V dovolacím řízení se již nelze obejít bez advokáta. Takový postup má zajistit, aby Nejvyšší soud, který o dovolání rozhoduje, nebyl zahlcen nekvalifikovaně sepsanými návrhy. Přestože o dovolání rozhoduje výlučně Nejvyšší soud, podání je nutné opět adresovat soudu, který o věci rozhodoval v prvním stupni.


Prihlásiť