Nové televizory často nabízí celou řadu doplňkových funkcí jako připojení k internetu, přehrávání videa či hudby z počítače nebo prohlížení fotografií. Další modely pak umožňují záznam vysílání na externí zařízení přes USB (s jistými omezeními) anebo přinášejí možnost sledovat filmy ve 3D.
Standardní rozlišení versus HD
Před nákupem televizoru se zamyslete, jaká velikost úhlopříčky je pro vás ideální. Velká obrazovka neznamená automaticky lepší výsledky. Pokud máte menší obývací pokoj, nepřijímáte televizní kanály ve vysokém rozlišení a nemáte blu-ray přehrávač, dobře si rozmyslete, jestli televizor s ohromnou úhlopříčkou dostatečně využijete.
Standardní digitální vysílání má stejně nízké rozlišení, jako mělo to analogové už před 20 lety. Pokud jej pustíte do větší televize, všechny jeho nedostatky budou více vidět. Nižší rozlišení znamená méně ostrý, „měkký“ obraz. Často pak mohou mít lidé pocit, že nová televize hraje hůře než stará. Před koupí si do televize nechte pustit klasický televizní signál v nízkém rozlišení. Na velké televizi také více vyniknou nedokonalosti digitálního zpracování obrazu („kostičkování“ či „zubaté“ okraje způsobené kompresí obrazu a kolísáním síly signálu).
Hlavní opodstatnění velkých obrazovek (pokud pomineme design a prestiž) je vysoké rozlišení šířené přes HD televizní kanály, blu-ray nosiče a v neposlední řadě využívané řadou her z herních konzolí, jež už byly pro nejednoho hráče hlavním důvodem ke koupi nové televize. Pokud hodláte využívat velkou televizi takto, je to skutečně správná volba a staré CRT obrazovky nebo malé ploché televizory nemohou naplnit vaše očekávání. Obraz ve vysokém rozlišení vypadá na velké televizi skvěle a zejména pro 3D platí: čím větší úhlopříčka, tím lépe.
HD signál v nejvyšším možném rozlišení zobrazí jedině televizory s označením Full HD. Dnes už jsou standardem, výjimku tvoří pouze některé modely s nejmenšími úhlopříčkami. Ty nesou označení HD Ready - signál v HD kvalitě sice zobrazí, ale ne v nejvyšším možném rozlišení. To by však u malých televizorů bylo beztak víceméně zbytečné. Pokud sedíte ve větší vzdálenosti od televizoru, tak si precizního detailního obrazu stejně příliš neužijete.
LCD nebo plazma
Na trhu vládnou LCD panely, plazmových obrazovek se vyrábí čím dál méně. LCD televizory jsou k dispozici v mnoha velikostech, spotřebují méně elektrické energie, ale jejich pozorovací úhly bývají oproti plazmám nižší. Plazmová technologie je doménou spíše větších televizorů od úhlopříčky 94 cm a více. Obecně jsou obě technologie, co se obrazu týče, víceméně srovnatelné. Jeho kvalita souvisí nejen s technologií, ale také s použitým softwarem pro zpracování obrazu a značkou, která za ním stojí.
Záludnosti televizorů
Při nákupu si všímejte odrazivosti povrchu obrazovky. LCD televizory mívají zpravidla méně odrazivé panely než plazmy, ale rozdíly jsou patrné model od modelu. Staré zaoblené obrazovky vyráběné ze skla však odrážely světlo více než obě současné varianty.
U LCD panelů se zaměřte na pozorovací úhly, tedy pod jakým úhlem šikmého pozorování bude obraz stále stejný a nebude vykazovat změny jasu, kontrastu a barevné reprodukce.
Dále na způsob podsvícení. LCD televizory s LED podsvícením se od klasických LCD modelů liší tím, že místo několika zářivých trubic používají k podsvícení stovek světélkujících diod. Ty buď rovnoměrně prosvětlují celou plochu či dokonce mění intenzitu svitu (tzv. "local dimming"). V televizorech s označením Edge-LED jsou diody umístěny pouze po okrajích obrazovky a světlo je rozptylováno pomocí speciálního systému. Je tedy použito menšího počtu diod, což snižuje náklady na výrobu a televizor může být ještě tenčí. Televizory s LED podsvícením jsou energeticky úspornější a ekologičtější, neobsahují totiž rtuť jako klasické LCD modely.
Po vybalení z krabice nemá každá televize zcela ideálně nastavený obraz. Před testy pracovníci laboratoře u každého televizoru nastavení obrazu optimalizují – často lze totiž úpravou jasu, kontrastu a dalších parametrů dosáhnout lepší kvality, než jakou nabízí výchozí režim. Právě nižší jas a kontrast bývají častým nešvarem. Po změně nastavení obrazu však obvykle vzroste spotřeba energie nad výrobcem deklarovanou hodnotu. Od té se přitom odvíjí energetická třída, od konce minulého roku povinně uváděná na energetickém štítku televizoru. I tak jsou ale dnešní televizory v průměru poměrně úsporné, zvlášť při srovnání se situací před několika málo roky.
Některé televizory jsou vybaveny funkcí pro zlepšení plynulosti obrazu. Tato funkce bývá označována jako 100 Hz, 200 Hz, Tru Motion, Motion Flow, Motion Plus a podobně. Funkce pro zlepšení plynulosti obvykle skutečně vede k dojmu plynulejšího pohybu, zejména při rychlejších scénách. Někdy však může působit nepřirozeně a vést k obrazovým chybám (digitálním artefaktům).
Zvuk
Kvalita obrazu se sice v posledních letech stále zvyšuje, o zvuku se bohužel to samé říci nedá. Hon za co nejtenčími televizory kvalitnímu zvukovému podání příliš neprospívá. V tenkých tělech televizorů často není dostatek místa pro kvalitní reproduktory.
Pokud je pro vás kvalita zvuku důležitá, lze tento problém řešit připojením televizoru k soustavě domácího kina nebo k hi-fi systému. V tom případě si dejte pozor na to, jakými zvukovými výstupy je televize osazena. To platí zejména pro majitele starších zvukových souprav – ne každý televizor je vybaven klasickým analogovým zvukovým výstupem.
Konektory
Tím se dostáváme k další důležité věci, a to je konektivita. Čím víc vstupů a výstupů televize má, tím lépe. Základem všech HD televizí je sdružený audio/video konektor HDMI, jímž televizor propojíte s přehrávači HD obsahu, ať už je to blu-ray, herní konzole nebo počítač. Důležitý jsou již zmíněný výstup pro zvuk (analogový anebo digitální) a následují klasické konektory (SCART, komponentní, atd.).K zahození není ani klasický VGA konektor, kterým se připojují starší počítačové monitory, nebo DVI konektor. Díky nim můžete z televizoru udělat další monitor a přehrávat v něm filmy například z notebooku.
Zpravidla na televizích najdete i konektor USB či čtečku karet. Z nich dnes již naprostá většina televizorů zobrazí nejen obrázky, ale také přehraje hudbu a video. Takže jde televizor používat i jako multimediální přehrávač. Ovšem pozor, ne každá televize přehraje správně všechny existující typy souborů a jejich varianty, je proto vhodné, před nákupem nahlédnout do podrobných technických specifikací.
Pokud je televizor vybaven síťovým rozhraním (ethernet, wi-fi), lze přehrávat hudbu, filmy a fotografie sdílené v domácí počítačové síti.
Nahrávání přes USB
Najdeme i televizory, které dovolují nahrávat digitální vysílání na externí zařízení přes USB (pevný disk, flash disk). Nečekejte však, že tato funkce zcela nahradí samostatný videorekordér. Je tu totiž jedno významné omezení: záznamy lze přehrávat jen v televizoru, kterým byly pořízeny a na žádném jiném, byť by se jednalo o shodný model. Nahrané video nelze přehrát ani v počítači a odpadá tak možnost záznamy archivovat např. na DVD nebo blu-ray discích.
Pevný disk je třeba před použitím v televizoru naformátovat, čímž dojde ke ztrátě na něm uložených dat. Pokud budete chtít disk opět používat s PC, bude nutné jej naformátovat znovu. Na pevný disk tedy nelze zároveň ukládat data z počítače a z televizoru. Je třeba dát si pozor také na to, s jakými typy a velikostmi disků si televizor rozumí. Přes tato omezení není funkce nahrávání k zahození a bude se hodit zejména ve chvílích, kdy nemůžete pořad sledovat v době vysílání.
Internet
Dalším médiem, které do televizorů vstupuje ve velkém, je internet. Každý výrobce k němu přistupuje trochu jinak, v některých televizích můžete prohlížet určitý zvolený online obsah přes tzv. portálové stránky. Ty nabízejí řadu online služeb a aplikací, jejíž rozsah závisí na výrobci toho kterého modelu. Ke standardním možnostem patří například přehrávání videa z YouTube, prohlížení fotografií z online galerií, přístup k sociálním sítím, ale i k filmům z online videopůjčoven a tak dále.
U nás je bohužel omezený rozsah služeb v češtině, takže tato služba někdy trochu ztrácí své kouzlo. Pokud byste se rozhodovali právě podle této možnosti, zjistěte si, co televizor v tomto směru u nás skutečně umí.
V jiných televizorech jde navíc opravdu volně brouzdat po internetu, stejně jako na počítači. Ale při brouzdání přes obrazovku televizoru je třeba se smířit s určitými omezení. Zadávání webových adres přes číselné klávesy dálkového ovládání (obdobně jako u mobilního telefonu) je poněkud zdlouhavé. K některým televizorům lze ovšem připojit klasickou klávesnici, pořídit si speciální ovladač nebo použít k ovládání chytrý mobilní telefon nebo tablet. Ovládání a reakční doba některých prohlížečů však za počítačem poněkud zaostává.
Další relativně novou možností je příjem tzv. hybridního televizního vysílání, zkráceně HbbTV. Hybridní vysílání umožňuje televizním stanicím nabídnout na obrazovce vedle běžného programu rozšířené služby skrz internet, například přístup do vlastního online archivu, vylepšený teletext a zpravodajství, bohatší informace o pořadech nebo větší interaktivitu. Ne všechny možnosti však u nás budou zpočátku využity.
3D obraz
"Hitem" poslední doby je také 3D. Televizorů schopných zprostředkovat 3D obraz přibývá a stávají se cenově dostupnějšími. Výběr 3D obsahu je sice stále omezený, ale nabídka filmů a dokumentů na blu-ray discích se pomalu rozrůstá. 3D televizory lze využít také k hraní některých videoher nebo sledování 3D domácího videa či fotografií - pokud patříte mezi majitele videokamery nebo fotoaparátu, které ve 3D snímají.
3D televizor si před nákupem nechte předvést. Existuje mnoho lidí, kteří díky očním vadám nemusí být schopni 3D efekt vnímat. Podle odhadů se jedná až o třetinu populace. Někteří diváci mohou také zaznamenat rychlejší únavu očí, jistý nekomfort a v některých případech i tlak či bolest hlavy. Kvalita 3D efektu není u všech modelů stejná, některé nabízejí stabilní obraz, dobrý dojmem z hloubky, někdy je prostorový efekt slabší, může docházet ke zdvojení obrazu, jiné televizory jsou náchylné na naklonění hlavy, při kterém 3D efekt mizí.
Současná generace televizí s 3D vyžaduje použití speciálních3D brýlí. Při nákupu si ověřte, kolik kusů je v balení, abyste se na televizi nemuseli koukat sami. Někdy nejsou brýle součástí balení vůbec. Budete také potřebovat blu-ray přehrávač kompatibilní s 3D. Nabídka televizního vysílání ve 3D v češtině je zatím mizivá.
Na trhu jsou v současné době televizory využívající dvě různé technologie. Tzv. aktivní 3D technologie funguje tak, že na obrazovce se v rychlém sledu střídají snímky pro levé a pravé oko, divák má nasazeny brýle, které jsou bezdrátově synchronizované s televizorem a v odpovídající frekvenci střídavě zatemňují jedno či druhé sklíčko. Divák tedy vidí v každém okamžiku jen jedním okem, ale díky rychlosti, se kterou se obraz přepíná, si to neuvědomí.
Tzv. pasivní 3D systémy místo aktivních brýlí používají brýle polarizační, s nimiž se můžete setkat při trojrozměrných projekcích v kinech. Na obrazovkách těchto televizorů se obraz pro každé oko nezobrazuje střídavě, ale najednou. Liché řádky obrazu jsou určeny jednomu oku a sudé druhému; polarizační filtry brýlí řádky rozdělují, takže pravé oko vidí například jen liché a levé oko jen sudé řádky.
Vertikální rozlišení je u pasivní technologie dvakrát nižší, neboť každé oko vidí jen polovinu řádků. Ve skutečnosti to není tak hrozné, vnímané rozlišení může být vyšší než rozlišení jednotlivých snímků. Problematické jsou však vertikální pozorovací úhly. 3D efekt je kvalitní, pouze pokud jsou oči diváka zhruba v úrovni středu obrazovky. Jestliže na televizor hledíte shora nebo sedíte pod ním, efekt se ztrácí a neúnosně se projevuje zdvojení obrazu. Problém může představovat také vzdálenost od televize, zvlášť pokud má větší úhlopříčku. Sedíte-li příliš blízko, pozorovací úhly horního a spodního okraje obrazovky už jsou moc velké a opět dochází ke zdvojení obrazu.
Pasivní 3D technologie má i několik předností. Výhodou je nízká hmotnost a tedy vyšší pohodlnost brýlí. Díky absenci elektronických součástek jsou také levnější. A protože není třeba střídavě zatemňovat levé a pravé sklo, nezpůsobují blikání obrazu, které bývá u aktivních brýlí někdy trochu nepříjemné. Nemusí nabíjet a nehrozí ztráta synchronizace s televizorem.
Facebook
Twitter
Linkuj
