Nákupní průvodce: GPS navigace

Rozdělení navigací

GPS navigace, které běžně pořídíte v obchodech, můžeme rozdělit do dvou základních kategorií – automobilové a chodecké (nebudeme se zabývat námořními a podobnými specialitami). Tyhle dvě třídy se pak potkávají v různých hybridních systémech pro motocykly (kde jde povětšinou o klasickou automobilovou navigaci, ovšem ve vodotěsném provedení a s displejem uzpůsobeným ovládání v rukavicích), případně navigace pro cyklisty (což je obdoba motocyklové, ovšem vychází spíše z navigace chodecké).

Samostatnou kategorii automobilových navigací tvoří automobilkou zabudované palubní systémy. Mají výhodu designové integrace do automobilu (na přením skle nepřekáží držák a po palubovce se neplazí kabely) a někdy také navázaností na další systémy auta (displej na palubní desce apod.), ale je si na ně potřeba dávat velký pozor. Cena bývá oproti klasických přenosným přístrojům velmi vysoká a může se jednat o zastaralý systém, protože vývoj automobilů se pohybuje v mnohem pomalejších cyklech než u černé elektroniky. Takže je možné, že se zcela novým autem koupíte třeba pět let starou navigaci, o kterou byste v obchodě ani nezavadili pohledem.

Mapy jsou základ

Při nákupu navigace se nesmíte nechat nalákat na spoustu doplňkových funkcí, kterými některé systémy disponují. Navigace má navigovat. Pokud toto zvládá perfektně, má smysl řešit, zda se nám hodí jako přehrávač hudby, nebo prohlížeč fotografií. Alfou a omegou jsou mapy. Dobře si při nákupu zkontrolujte míru pokrytí. Často se může stát, že koupíte navigaci, kde má být sice celá Evropa, ale některé mapy jsou velmi řídké, s minimem detailů a doplňkových informací (takže na nich jsou např. pouze silnice první třídy a dálnice). Také si dejte pozor, aby v navigaci byly při nákupu mapy zemí, kam hodláte jezdit. Pruh map táhnoucí se od Baltu po Balkán je sice hezký, ovšem jakmile přejedete hranice do Německa, objevíte bílá místa na mapách, a to doslova. U chodeckých a cyklistických navigací je dobré vědět, zda mapy znají síť turisticky značených cest a cyklostezek či jak podrobná je nejpodrobnější mapová vrstva.

Aktualizace

S mapami úzce souvisí možnost jejich aktualizace. Pokud jsou mapy s kvalitním pokrytím motorem navigace, tak jejich poslední verze je jeho palivem. Není nic hloupějšího, než když vás navigace svede z již rok dostavěné dálnice na klikatící se okresky, protože nemá o její existenci tušení. Některé firmy nabízejí aktualizace zdarma, jiné zdarma na určitou dobu od nákupu, u jiných si můžete za příplatek koupit doživotní aktualizace, u dalších si pak musíte vždy koupit nový balíček map zvlášť. Doporučovali bychom navigace s alespoň nějakou formou bezplatné aktualizace map na nějakou dobu, protože za jejich neustálé modernizování dáte nakonec více peněz než za samotnou navigaci. Update bývá prováděn z internetu, výjimečněji ze zakoupených médií (DVD, paměťové karty).

Body zájmu

Moderní navigace už neslouží jen k nalezení cesty z bodu A do bodu B přes bod C, ale také k hledání institucí, firem apod. K tomu slouží POI – points of interests – body zájmu. Místa v mapách označující benzinové pumpy, parkoviště, restaurace, hotely, muzea, zábavní parky apod. Pokud je jejich seznam dostatečně rozsáhlý, zjistíte, že tato funkce je skoro stejně důležitá, jako samotné hledání cesty. Na dovolené pak nemusíte hledat adresy, prostě jen necháte navigaci prohledat okolí a vyberete si (například všechna muzea v určitém okruhu), případně, pokud třeba znáte jen jméno hotelu či aquaparku, prostě ho necháte navigaci najít podle něj.

Je-li ale katalog POI malý, část výhod navigace je ztracena. Protože systém, který prohlásí, že nejbližší benzínka je až za 100 kilometrů, i když jich je na trase 10, ale nejsou zaneseny v POI, je k ničemu.

Doplňkové funkce

Hodně výrobců se snaží zákazníky nalákat na doplňkové funkce, jako jsou přehrávače hudby (což kvůli maličkým reproduktorům v navigacích zní povětšinou jako starý tranzistorák), přehrávače obrázku a videí (to se hodí, jen když s sebou nemáte notebook a prohlížet fotky na displeji fotoaparátu vám nestačí), případně slovníky, průvodce apod. Což jsou funkce, které dnes mnohem lépe zvládají chytré telefony. Rozhodně nevybírejte přístroj podle doplňkové výbavy. Dělejte, že v přístroji není a hodnoťte navigaci jako takovou. Až když najdete dvě stejné, vybírejte podle doplňkové výbavy. Drobnou výjimku tvoří podpora geocachingu a dalších navigačních her. Toto hledání pokladů je celosvětový fenomén a pokud kupujete chodeckou navigaci, není od věci, aby spolupracovala se stránkou geocaching.com a podobnými.

Software a menu

Základem běhu navigace je samozřejmě software. Nepodceňujte pocit, jaký máte z grafického zpracování map a ovládacích menu. Nepřehledná, ale i nehezká grafika komplikuje orientaci. Uvědomte si, že na navigaci koukáte za jízdy a musíte se v ní pohodlně a rychle vyznat. Určitou, byť spíše zanedbatelnou roli, hraje i způsob namluvení hlasových pokynů. Pokud přístroj mluví smysluplně, napojuje slova, skloňuje apod., lépe pochopíte, co se vám snaží říci. Stejně jako je důležité, aby byla menu co nejrychleji přístupná. Navigaci sice nesmíte ovládat za jízdy, ale ruku na srdce, kdo to nedělá. Pokud už je potřeba provést změny trasy bez zastavení auta, je každé kliknutí navíc problém. Příjemná je také podpora dopravního hlášení TMC, která přebírá z radiového vysílání informace o kolonách, uzavírkách apod. Bohužel u nás není toto vysílání příliš kvalitní a hlavně aktuální, takže tato jinak velmi praktická funkce ztrácí část svého smyslu.

Hardware

Paradoxně na posledním místě je u navigací hardware. Roli hraje velikost displeje - u automobilových platí čím větší, tím lepší, u chodeckých jde o kompromis velikosti navigace a vaší kapsy. Výkon procesoru má vliv na dobu výpočtu trasy. Pokud je navigace v tomto směru nevýkonná a trasy počítá dlouho, nepotěší to, ale je to věc, která se dá skousnout. Samozřejmě, pokud pospícháte na schůzku a navigace několik desítek vteřin počítá, je to nepříjemné. Stejně jako je frustrující, pokud při změně trasy trvá výpočet déle, než je vzhledem k rychlosti auta příhodné. Liší se i výkon přijímacích antén, z nichž některé mohou mít problémy ve vozech, jež mají čelní sklo potaženy kovovou fólií (pak může pomoci externí anténa, ovšem navigace musí mít konektor k jejímu připojení).

Do hardware patří také držák na sklo, tady většinou platí, čím menší, tím lepší. Velké držáky překáží (podle vyhlášky nemáte mít na předním skle připevněné vůbec nic bránící ve výhledu). Objevily se i skvělé gelové přísavky na palubní desku, ale bohužel je moc firem nepoužívá.